Při senzačním stříbrném běhu na halovém evropském šampionátu v Turíně si zajistila medaili v osobním rekordu 7,95 vteřiny. "Výkon v hale by měl odpovídat času 12,70 venku," říká sedmadvacetiletá atletka. "Ale nesmím se ze začátku sezony rozbíhat tak pomalu jako dřív."
Prozatím má nejlepší letošní běh s časem 12,97 vteřiny, v pondělí byla na Odložilově memoriálu o 12 setin pomalejší. "Musejí se sejít podmínky. Tady se povedl až třetí start. A ani trochu nám nefouklo," litovala Škrobáková. "Ale já se chci na 12,70 dostat. Jsem teď někde jinde."
Věří si. "Trénuju poctivě. Testy nasvědčují, že jsem ještě lepší než v hale." Zimní úspěch jí dodal síly a sebevědomí. "Já nikdy nebyla trémistka. A ani nejsem. Akorát teď už cítím, že ať vedle mě stojí na startu kdokoliv - mistryně světa nebo olympijská vítězka - je mi to jedno. Z nikoho už nemám strach. Spíš mě to vyhecuje."
V Česku jí ovšem soupeřky podobného ražení chybí. "Už jsem se na extralize přesvědčila, že umím běhat i sama. Tam je to jen o mně a formě."
V pondělí závodila na Odložilově memoriálu, ve středu ji čeká klání v Soluni. Příští týden má v plánu Zlatou tretru Ostrava a pak mistrovství Evropy družstev. "Bude to nasekané, což mi nevadí. Radši závodím, než trénuju. A na mistrovství družstev bych chtěla vyhrát."
Zkrátka, nemá nesmělé cíle. na světovém šampionátu v Berlíně počítá nejméně s účastí v semifinále. "O tom by neměla být diskuse, pokud budu běhat tak, jak věřím, že budu. Ve skrytu duše myslím na finále," říká Škrobáková. "Ale musím zůstat zdravá, jinak je po snech."
K těm ji vyprovází i stříbrná medaile z halového mistrovství v Turíně. "Mám ji na očích, v pouzdře u televize. Kdykoliv pustím televizi, připomenu si ji."
