Tretry nazuji prvního února, hlásí Šebrle

  • 1
Praha - Před sedmi týdny byl na vrcholu. Roman Šebrle vyhrál v Aténách zlatou olympijskou medaili v desetiboji. Poté, co triumfoval v závěrečném podniku vícebojařské Grand Prix v Talence, si užíval dovolenou. Jenže volno skončilo a Šebrle dál čelí povinnostem, které mu přinesl olympijský triumf.

"Mohl jsem to čekat," směje se devětadvacetiletý atlet.  Poslední dny má nabité, v úterý točil pro TV Nova pořad Zlatíčka, ve středu byl na veletrhu v Brně, pak se podepisoval.

Před týdnem jste se vrátil z dovolené v Tunisku, kam jste letěl spolu s výpravou českých turistů. Poznávali vás lidé na dovolené? Musel jste se podepisovat?
Ano, ale nebylo toho moc. Jinak jsem si na dovolené užíval anonymity.

Do Tuniska jste nejel pouze s rodinou. Společnost vám dělali také rodiny kamaráda Dušana Urbana, trenéra Dalibora Kupky a maséra Petra Křížka. Jak jste zvládal rodinnou dovolenou?
Bylo to úžasný! Užíval jsem si. Všechno se točilo kolem dětí. Chodili jsme s nimi k moři, hrály si, my jsme si povídali. Dvakrát jsme zajeli do zábavného parku. Ale přiznávám, že jsem po příletu měl obavy, když nás paní v hotelu přivítala se zprávou, že tam v předešlých dnech bylo dvacet stupňů a pršelo. Když jsem se na druhý den vzbudil, bylo třicet a azuro...

V atletické společnosti asi nebylo jednoduché vyhnout se debatě o atletice a vašem úspěchu z Atén.
Nebylo, mluvili jsme i o atletice. Ale ne moc.

Oslavili jste aténské zlato?
Ne, ne... Všichni ví, že se to bude slavit spolu s mými třicetinami koncem listopadu. Teprve tam se budou muset opít!

Po olympijském triumfu jste dostal řadu ocenění, mimo jiné čestné občanství v Rychnově nad Kněžnou. tehdy jste se vyjádřil, že byste tam rád postavil golfové hřiště. V jakém stavu jsou vaše plány?
Zatím je to jen v mé hlavě. Nešlo by o klasické hřiště, jen s devíti jamkami, kam by mohli chodit hrát normální lidi. První krok je koupit pozemky. Čekám na nabídku, snad budou nějaké levné. (smích) Pak je zapotřebí získat stavební povolení a územní rozhodnutí. No a potom budu shánět investory. Golfové hřiště je totiž záležitost  řádově několika milionů. Uvidíme, snad to vyjde.

Po návratu z Tuniska jste strávil pár dnů v lázních v Třeboni a pak se vrátil do kolotoče různých akcí, které vám vyplývají ze sponzorských smluv. Třeba jste natáčel  pořad Zlatíčka. Jak se vám to líbilo?
Skvěle jsem se bavil, pan Postránecký je neskutečný kádr.

Koho z vašich blízkých musel mezi hosty hledat kouzelník Pavel Kožíšek s manželkou?
Manželku, otce, trenéra a nejlepšího kamaráda.

Je pravda, že jste na natáčení zapomněl přivést zlatou medaili? Co se stalo?
Měli jsme doma návštěvu a vyráželi jsme do televize pozdě. Navíc jsem píchnul kolo. Naštěstí to bylo jen asi padesát metrů do domu.

Před olympiádou jste tvrdil, že medaile z Atén přijde k ostatním - do stolu v obývacím pokoji. Je tam nebo jste zlato vystavil jinde?
Zatím není nikde. Ještě nevím, kam ji dám.

Vaše manažerská společnost dostala několik nabídek sponzorů na spolupráci s vámi. Oslovila vás v rámci předvolební kampaně také nějaká politická strana?
Zaplaťpánbůh ne!

Proč? Nechcete se angažovat v politice?
Ne, do toho bych opravdu nešel. A ne proto, že bych politiku nesledoval. Sleduji ji, ale nijak extrémně podrobně. Občas se u ní naštvu, občas se divím.

Na začátku rozhovoru jste sám připomněl, že 26. listopadu oslavíte třicáté narozeniny. Už máte připravenou oslavu?
Dávno! (smích) Organizuji poblíž Prahy fotbalový turnaj, hrát se bude dva na dva na malém hřišti. Už mám třicet přihlášených, mezi kterými jsou tři olympijští vítězové. Já, Honza Železný a Robert Změlík. Zahrajeme si fotbálek, posedíme. No a pak se ještě bude slavit v Praze v jednom podniku. A to bude velký!

V těchto dnech si užíváte zaslouženého volna. S trenérem Daliborem Kupkou jste už však zcela jistě domluveni na přípravě na příští sezonu. Jak bude vypadat?
Jinak než ty předchozí. Od listopadu budu hrát fotbálek, běhat a dělat, co budu chtít. Prosinec a leden budou úplně bez treter a bez tyčí. Budu běhat kilometry a trénovat objemy.

Začátkem března hostí Madrid halové mistrovství Evropy. Trenér Kupka po olympijských hrách naznačil, že možná v hale závodit nebudete. Takže?
Tretry nazuji na nohy teprve prvního února. Tři neděle v nich budu trénovat a závodit. Asi budu pomalejší, ale také vytrvalejší. Když to půjde, tak bych jel na halové mistrovství Evropy. Ale pokud nebude forma, abych vyhrál, nepojedu.

To říkáte vy, člověk známý svou soutěživostí?
Vím, že to nebude jednoduché. I když člověk nemá formu, čeká do poslední chvíle, jestli přijde. Teď jsem rozhodnutý: Když budu cítit malou šanci na vítězství, pojedu. Jinak ne. Uvidíme, jestli to zvládnu.

Příští rok pro vás bude vrcholem mistrovství světa. Titul světového šampiona ještě ve sbírce nemáte. Jak moc vás láká zlato z Helsinek?
Strašně! Mám na titul mistra světa dva pokusy. Ale kdyby nevyšel a já pak vyhrál v Pekingu, nebyl bych zklamaný. Věřím totiž, že když budu zdravý, můžu bojovat o olympijské zlato i za čtyři roky.

Popularita Romana Šebrleho po triumfu na olympijských hrách v Aténách ještě vzrostla. Desetibojař však s rozdáváním autogramů nemá problémy.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž