"Takový vztek jsem neměla od posledního rekordu." Pod širým nebem jej překonala naposled 12. srpna 2005. Od té doby se při pokusech o další vylepšení trápila. Stále vládla všem tyčkařkám světa, ale její suverenita se zmenšovala.
502 nešlo, tak skočila 503
V pátek před půlnocí na Zlaté lize v Římě znovu ukázala, že je pravou královnou tyčky. Vysvlékla se z teplákové soupravy, ruce si potřela magneziem a postříkala lepivým sprejem. Pronesla tajnou modlitbičku, roztleskala si vytrvalé římské diváky a vydala se k druhému pokusu na 503 centimetrech.
"Chtěla jsem skákat o centimetr níž, ale kouč mi řekl: Už jsi to zkoušela kolikrát a nevyšlo to. Je potřeba něco změnit," citovaly ji stránky Mezinárodní atletické federace. Isinbajevová se přes 503 přenesla s názornou ukázkou toho, že může skákat výš. O hodně výš.
"Obvykle se mi pak na záznamu nelíbí moje technika. Ale tentokrát jsem se milovala. Viděli jste, že jsem měla ještě spoustu místa. Nepřipadala jsem si nemožně vysoko. Tohle je teprve začátek," slibovala 26letá olympijská vítězka.
Alchymie Bubkova kouče
Než se zabalila do ruské vlajky a dala se do křepčení, skočila do náruče kouče Vitalije Petrova, jenž kdysi trénoval i Sergeje Bubku. Právě k němu přešla na konci roku 2005, během něhož poprvé prolomila pětimetrovou hranici. Změnila trénink, neboť se chtěla posunout ještě dál. Jenže rychle to nešlo. Prala se s novinkami i se sebou.
"Byla jsem plná problémů a tyčka byla někde vzadu v mé hlavě. Změnila jsem techniku, kouče, osobní život, vlastně život obecně," vypravovala. "Ale teď jsem silnější. Běhám rychleji, skáču dál. Ale hlavní je, že jsem uvnitř klidnější, opravdu šťastná. Jako stará Jelena."
Ta Isinbajevová, která sbírala rekordy skoro na přání. Zatím jich má 22 dohromady v hale i venku. A dál? "Vždyť víte, co chci." Porazit Bubku, který za kariéru vytvořil 35 světových rekordů.
Do olympiády k tomu může Isinbajevová udělat tři kroky, tolikrát chce závodit. Tolikrát může ukázat, že tyčka bude mít v Pekingu jasnou favoritku.
