Ale bylo to se štěstím, že?
Byla jsem překvapená, že laťka na stojanech zůstala. Vždycky, když jsem si o ni lehoučce štrejchla, tak mi spadla. A těch 470? Ani nevím, proč jsem to shazovala. Myslím si, že výšku ten pokus měl, akorát jsem neodhadla, kde jsou stojany.
Takže jak vám je?
Nevím, jsem celá bolavá, bolí mě záda, ruce, všechno. Připadám si jako babička.
Babička?
Asi na mě dopadla aklimatizace. Dopoledne jsem se cítila dobře, pak jsem vzala do ruky tyč a najednou hotovo, jako kdyby mě přejel parní válec. Takže jsem se rozeskakovala pomalu, přišlo mi, že až na 465 centimetrech jsem chytila jakž takž nějakou jiskru. A ta rychle odešla.
Vinou počasí?
Možná tím obrovským dusnem, nebo tím, že jsme tady dneska dvanáctý den.
Použila jste čtyřlístky od přítele?
Ne. Říkala jsem si, že na 465 ještě ne, 470 taky ještě ne. A teď mě to mrzí.
Zatím jste vybojovala nejlepší české umístění.
Myslím si, že ne na dlouho.
Kdo vás přeskočí?
Zuzka Hejnová. Pokud se něco vážného nestane, bude hodně vysoko. Troufám si říct medaile. A Jarda Bába taky skákal krásně, myslím si, že sedmé místo není konečná.
Přesto vás pozice jedničky může těšit, ne?
Jasně, jsem nejlepší. Ale ne, jsem spokojená. A možná mi to dojde, až půjdeme na pokoj, tam si dáme vychlazené.
Jen jedno?
Mám jich tam ještě slušnou řádku, takže...
