Když byla manželka Gábina s Terezkou v nemocnici, snažil jsem se doma všechno připravit. Skládal jsem postýlky a dělal uvítací ozdoby - takové různé barevné řetězy, aby to doma bylo pestřejší. Jenže Terezka stejně vidí asi na půl metru, takže z toho moc nemá... Taky se mi podařilo dorazit práce před domem, aby se tam neprášilo, když si třeba budeme chtít sednout na terasu.
Zatím nemáme žádné starosti. Holky jsem si ve středu přivezl domů z nemocnice. Budeme teď doma ve třech. Naše šestiletá dvojčata Bára a Kateřina budou s rodiči na chalupě, aby netrpěla a já mohl trénovat a závodit. Jsou hodná, tahají se o to, kdo bude Terezku chovat.
Zkušenosti se staršími holkami nám hodně pomáhají. Už se neučíme, jak se o dítě starat. Jsou to známe grify, které si jen osvěžujeme. Ale některé věci jsem si nezapamatoval pořádně. Třeba že při přebalování je dobré nechat plenku dítěti do poslední chvíle. Stalo se mi, že zrovna v ten moment, kdy jsem Terezku přebaloval, tak spustila. Musel jsem ji celou převléct...
První noc doma dělala malá bugr. Po určité době jsem se musel vzdálit, abych druhý den na tréninku nepadl na hubu. Ale jen co jsem se odstěhoval, klidně spala až do rána. Takže jsem odcházel zbytečně, ale to člověk nemůže vědět.
Kvůli narození Terezky jsem vynechal víkendový desetiboj v Götzisu, ale rozhodně jsem z atletiky nevypadl. Každý den chodím na trénink. Mám klid, mistrovství světa mám jako obhájce vítězství jisté, takže nejsem tlačen do žádného startu. Je to velká výhoda.
