"Chtěl jsem vyhrát svůj běh, budu mít sebevědomí. Naše semifinále bylo nabité. Ve druhém byl jen Rus Borisov, který mi může zatopit. Myslím na medaili," uvedl Svoboda.
Svoboda se v cíli semifinále stejně jako dopoledne radoval, jako by vyhrál celý šampionát. "Ale to jen po doběhu, pak už zase myslím na to, že mě čeká ještě jeden závod."
Dlouho hleděl na výsledkovou listinu, čekal na svůj čas. Vyrovnaný vlastní národní rekord ho nepřekvapil. "Bouchla ve mně atomovka. Nechápu, že mi to tak běhá."
Přitom znovu neměl nejrychlejší startovní reakci. "Když na první překážce prohrávám, na druhé už vedu. Motivuje mě, že se musím dotahovat."
Do finále mu zbývaly zhruba dvě hodiny, nevelká to pauza. "Jsem unavený. Začínám mít strach o nohu," připomněl svalové zranění, kvůli kterému do Turína málem neodjel.
Schází mu technický trénink, čímž mu víc hrozí, že se mu vrátí nedávné trable. "Jdu se válet k masérům a nabírat síly," říkal.
A na dálku se chystal fandit přítelkyni Jiřině Ptáčníkové, která bojovala v tyčkařské kvalifikaci. "Aby se taky dostala do finále," řekl Svoboda.
