Tomáš Dvořák

Tomáš Dvořák | foto: ČTK

Nervóznější jsem ještě nikdy nebyl, přiznal Dvořák při nástupní řeči

  • 4
Přišel ve sportovním tričku. Posadil se vedle šéfa české atletiky Varhaníka a odstupujícího šéftrenéra Fišera. Jen ten úsměv mu po chvíli ztuhnul. Viditelně nervózní Tomáš Dvořák při své nástupní řeči ve funkci nového šéftrenéra české reprezentace prožíval něco, co ve své sportovní kariéře nezažil. "Takhle nervózní jsem tedy ještě nebyl," přiznal bývalý desetibojař.

V sedmatřiceti letech se Dvořák stal novým šéftrenérem českých atletů. V pozici vystřídal Václava Fišera, který tuto funkci zastával sedmnáct let.

"Jestli taky vydržím tak dlouho? Uvidíme. Byl jsem jmenován na dobu neurčitou, takže prostor tu je. Nepovažuji se za zkušeného trenéra," usmál se Dvořák. "Ale práce se nebojím, snad jsem dostatečně učenlivý. Příští a přespříští sezona napoví, jak dlouho vydržím," dodal s tím, že na ucelené koncepci teprve pracuje. "Přichystám ji, ale to je otázka teprve dalších dní."

Uvedl však, že by rád kladl důraz na podporu mládeže, či zavedl společné reprezentační kempy, kde by atleti mohli pracovat jako tým. "Sám jsem to zažil," řekl. Rovněž by rád hledal nové trenéry podílel se na jejich vzdělávání především v menších městech.

Nástupní řeč si trojnásobný mistr světa pečlivě připravoval od pondělního večera, ale ani papír ho od nervozity nezachránil. Mluvil pomalu a rozvážně téměř dvacet minut. "Už ze slova funkce mi naskakují osypky," přiznal.

Tomáši, byl jste někdy nervóznější při atletice než nyní po vašem jmenování šéftrenérem?
Nebyl, protože většinou jsem moc nemluvil. A když, tak o tom, co proběhlo, nebo co mě čekalo v blízké budoucnosti. Teď jde o budoucnost delšího trvání. Nejsem zvyklý takhle mluvit. Je to situace, kterou neznám.

Jak dlouhá byla cesta k vašemu rozhodnutí?
Poprvé jsem byl osloven před osmi měsíci. Tepali do mě a tepali. Tenkrát jsem o tom ani nechtěl moc uvažovat. To přišlo až s častějšími dotazy. Přesvědčení na 99 procent jsem nabyl až během července, kdy jsem dostal chuť do toho jít. A také když jsem cítil podporu a většinou slýchával i pozitivní ohlasy.

Vy jste muž muž mnoha rolí. Zastupujete sportovní firmu, kde nyní možná bude hrozit střet zájmů. Spolukomentujete v televizi, vedete tréninkovou skupinu a jste také rodič. Která z nich bude muset ustoupit?
O střetu zájmů a podobných věcech se budu muset ještě poradit. Určitě bude v útlumu spolukomentátorská role. Což mě mrzí, protože to byla práce nesmírně zajímavá. Týká se to ale hlavně šampionátů, uvidíme, zda bude prostor, abych se zúčastnil aspoň jednotlivých mítinků. Rodičem zůstávám a doufám, že si to nemyslím jen já (smích). Manželka mě ale v tomto rozhodnutí podpořila. Budu teď tak trošku rozervanej.

Odstupující šéftrenér českých atletů Václav Fišer

A co se týče vaší vícebojařské skupiny?
Rozsah skupiny nevidím jako překážku, není tak strašně velká (asi jedenáct členů). Ale většinou v ní jsou atleti, kteří trénují po škole, tedy po své pracovní době. Už jsem to nastínil na Dukle panu Skoumalovi, který se mi snaží pomoci. Rovněž jsem se domluvil na spolupráci se Štěpánem Janáčkem, který je také na sklonku kariéry a má chuť tuhle práci dělat. Já věřím, že ze stadionu úplně nezmizím, neboť práce šéftrenéra je hodně manažerská

Jak reagovaly na vaše jmenování velké hvězdy české atletiky například Roman Šebrle či Jan Železný?
S Romanem jsem ještě nemluvil. A Honza? Ten řekl, že mě zabije, když tréninkovou skupinu opustím (úsměv).

Využijete ve své nové práci služeb svého předchůdce Václava Fišera?
Určitě. Já Vaškovi děkuji za pomoc. Myslím, že u něj budu klepat každých pět minut (smích).

Už víte, jak budete přistupovat ke hvězdám typu Šebrle či Špotáková?
Určitě si myslím, že si zaslouží jiný přístup a respekt, minimálně vyslyšení jejich požadavků a názorů. Určitě se nebudu cpát do pozice rádce, když k tomu nebudu vyzván. Říkal jsem, že se spoustu věcí budu muset naučit, tak i tohle. Myslím, že s nimi problémy nemám a v budoucnu mít nebudu. A věřím, že těch hvězd bude co nejvíc.

Jaké budete mít vyhlídky k nadcházející sezoně, v níž je mistrovství Evropy a halový světový šampionát?
Bude to sezona, která už před čtyřmi lety ukázala, že mistrovství Evropy má rozhodně cenu. Někdo to snižuje významem kontinentálního šampionátu. Ale není zde jednoduché uspět, ani se na něj dostat. Před šampionátem v Göteborgu se otevřely brány mladým atletům do 22 let, což je zlomová kategorie, která má svůj přínos. Určitě se také pokusíme probojovat do elitní skupiny ME družstev. Já se na ten příští rok moc těším. A věřím, že ho zakončíme s větším úsměvem než ten letošní. Je na čem stavět.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž