„Asi bych ti tu party nedoporučil,“ řekl jí tehdy kouč Ivo Piták. Těch neustálých změn časových pásem už měla předtím až moc. A Curych byl za dveřmi.
„To je fakt. Nepůjdu,“ přitakala Anežka. Načež prohlásila: „Ale budu naštvaná, když potom medaile v Curychu nebude.“
„Neboj, ty šaty tam dostanou šanci,“ ujistil ji kouč.
Přilétla pak do Prahy a hned zase trénovala. Chodila a kromě toho... „Trenére, já si dám jeden dva tréninky na kole, ano? Vyčistím si tak hlavu,“ přemlouvala Pitáka. Kouč přikývl. Co si s ní má počít?
Do Švýcarska přibalila červené šaty a nepřibalila kolo. „Jenže jak ji znám, už v pondělí po šampionátu na něm zase bude,“ usoudil kouč. Svatá pravda. „Projezdím Krkonoše směrem do Polska, už se těším,“ plánovala.
Ve čtvrtek si v Curychu kráčela pro svoji první dospělou medaili, tu s bronzovým leskem. „Zlata z juniorů si asi cením víc. Přece jen, zlato je zlato, nikdo vás ten den neporazil. Ale i dnes jsem hrozně moc spokojená," povídala. Že bude její rok 2014 takhle úspěšný, by ji na startu sezony nenapadlo.
Přitom to stále ještě není konec.
Po skvostné chodecké anabázi následují další. Nejprve 6. září běžecká Grand Prix v Praze. „Tu mám opravdu ráda.“ O den později finále atletické ligy. A týden na to ji lákají do Itálie na mistrovství světa v běhu do vrchu.
Asi pojede, proč by nejela?
Vzápětí se vydá na mistrovství světa cyklistů do Španělska, také tam se nominovala. Loni byla v silničním závodě devatenáctou juniorkou, letos poprvé pošlape mezi ženami.
Anežka Drahotová
„Nechci si dávat nějaké cíle. Ale také tam nechci udělat ostudu. Vydám ze sebe maximum. Zkusím pomoci Martině Sáblíkové, ta má největší šanci uspět,“ říká stříbrná medailistka z domácího šampionátu.
Původně plánovala ve Španělsku jen silniční závod, ale... „Když už tam budu, asi pojedu taky časovku.“
Neumí to jinak. Musí se hýbat. Chce závodit. Pořád. Jakkoliv. V čemkoliv.
Ovšem ještě předtím... Nastal čas, aby v Curychu oblékla červené šaty.
