Je olympijský vítěz, mistr světa i Evropy jak pod širým nebem, tak i v hale. Drží světový rekord. Vyhrál ty nejprestižnější desetibojařské mítinky. A tak by Roman Šebrle v klidu mohl pověsit závodnické tretry na hřebík.
Jenže on to neudělá. "Motivace je pořád," vzkázal na dálku Šebrle svým soupeřům po příletu z japonské Ósaky. "Já se atletikou bavím a pořád mě baví závodit. A i ty medaile se mi líbí," dodal. "I když je pravda, že celoživotní dílo jsem tímhle dovršil," smál se.
Zlaté medaile z Ósaky si bude cenit o to víc, že ji získal v nejvyrovnanějším závodě v historii.
V něm se potýkal s několika krizovými momenty, ale parádní výkon v předposlední disciplíně - oštěpu - ho vrátil do hry o zlato. "Zažil jsem už hodně těžkých závodů, ale tenhle byl mezi těmi nejtěžšími," uvedl Šebrle.
Přestože odjel do Japonska výborně připraven, v zemi vycházejícího slunce se necítil dobře. "Vůbec mi to tam neběhalo. To japonské klima na mě nejlíp nezapůsobilo, během týdne mi odešla forma."
Vrátil se ještě k zřejmě nejtěžší fázi celého závodu - skoku o tyči. Jako jediný ze skupiny největších favoritů zahájil soutěž na 440 centimetrech a jako první se s touto disciplínou mohl rozloučit.
Tím by nejen ztratil své ambice na zlato, ale vypadl by ze hry o jakoukoliv medaili. "Tam mi opravdu nebylo příliš dobře. Ty první dva pokusy byly naprosto otřesné." Třetí mu už ale vyšel a desetibojařský král tak nastartoval báječný obrat v celé soutěži.
A o pár hodin později Šebrlemu bleskla hlavou myšlenka na to, jak tenká je hranice mezi slávou a neúspěchem. "Jaký je to kousíček od totálního krachu k obrovskýmu úspěchu," přemítal.
Naštěstí tečka za závodem měla pro českého desetibojaře zlatou příchuť.
