„Klaver mi to krásně rozběhla. Vyvezla jsem se za ní a když jsem viděla ten čas, věděla jsem, že to bude dobré,“ ocenila Vondrová vítězku.
Na výhru ve finiši nemyslela?
„Běžela jsem, co mi síly stačily. Dala jsem do toho všechno. Viděla jsem, že Klaver tuhne, ale to já také. Chtěla jsme být co nejrychlejší,“ odpověděla.
Připustila, že její čas může být ještě lepší. „Mohla jsem ten závod rychleji rozběhnout. Hodně rychle jsem vyběhla z bloků, ale pak jsem trochu zpomalovala, protože jsem chtěla na kraj seběhnout druhá, aby nedošlo ke kolizi. Uvidíme. Je to první čtvrtka, tak to snad půjde nahoru.“
Ke všemu nebyla před ostravským mítinkem zdravotně úplně v pořádku. „Něco na mě vlezlo,“ podotkla. „Nemyslím si, že by to bylo stresem, ale před důležitými závody onemocním. Včera jsme tak byla na kapačce, hodně jsem se potila. Ale řekla jsme si, že do toho dám vše a buď to bude dobré, nebo na nic. A byla to ta lepší varianta.“
Za vysněným časem 51,00 ale pořád zaostává.
„Ta hranice je pro mě prokletá,“ usmála se. „Ale moje chyba byla, že jsem se na ni moc poutala. Pořád to je můj sen, ale musíme jít postupně. Teď jdu správným směrem.“
Pomohla ji i příprava v Africe.
„Byla jsem tam poprvé a udělala jsme tam asi nejvíc práce, co pamatuji. Hodně jsem zrychlila,“ pochvaluje si.
Dodala, že za delší přípravou do tepla nechtěla i pro to, že její trenér je zaměstnaný na sportovním gymnáziu a neměl tolik času. „Teď jezdím se svým přítelem, který mě koučuje, běhá se mnou, a tak mi to zatím vyhovuje.“
Co musíte udělat pro to, aby její nejlepší výkon přišel na halovém šampionátu Evropy v Istanbulu?
„Přece jen hala je kontaktní, takže se ještě potřebuji se vyběhat. Čeká mě tak ještě několik závodů. K tomu znovu potrénujeme a v Istanbulu děj se vůle Boží,“ usmála se Lada Vondrová.
