Když před šesti lety připravoval Ital Carlo Capalbo první ročník olomouckého půlmaratonu, byla Petra Kamínková jeho trumfové eso. Místní rodačka a v té době nejlepší česká vytrvalkyně - nikoho lepšího si nemohl při propagaci závodu charizmatický Ital přát. Drobná sympatická blondýnka je tváří závodu celých šest let, ale jak jde čas, logicky se objevují mladší a lepší závodnice.
Loni skončila Kamínková mezi Češkami „až“ třetí - za Petrou Pastorovou a Ivanou Sekyrovou. „Už budu běhat jen s hobíky,“ loučila se tehdy. Letos je ale vše jinak a královna Petra hlásí návrat. Ve 42 letech byla na Mattoni 1/2Maratonu Olomouc nejrychlejší mezi Češkami a čas 1:17:43 proti loňsku zlepšila o téměř minutu a půl. „Sama sebe překvapuju,“ smála se v cíli.
Loni jste byla mezi Češkami třetí, chtěla jste o to víc vyhrát?
Šokoval mě hlavně čas, minulý rok jsem tak vůbec neběhala. A vítězství doma je krásné.
Jaký jste měla plán?
Chtěla jsem běžet s Ivanou (Sekyrovou - pozn. red.), ale nakonec jsem si od začátku držela své tempo a vždy jsem se snažila chytit nějakého muže, protože dost foukalo. Jsem ze svého výkonu překvapená. První místo je bonus, ale tak rychle jsem neběžela dva roky.
Proti loňsku jste se zlepšila o téměř minutu a půl. Čím si to vysvětlujete?
Nevím, možná i to počasí bylo dobré - nebylo teplo a město nebylo vyhřáté. Překvapuju sebe samu. Možná mi to ještě trochu běhá.
Ivanu Sekyrovou jste porazila o deset vteřin. Kde jste je získala?
Chtěla jsem běžet s ní, ale najednou jsem se ocitla sama a vůbec jsem neměla představu, jak běží. V parku na obrátce jsem viděla, že je sto metrů za mnou, ale v Černovíře (přibližně 14. kilometr - pozn. red.) už jsem ji neviděla, tak jsem si říkala, že je to v pohodě a musím vyhrát. Ale najednou na osmnáctém kilometru jsem se otočila a byla kousek za mnou, což mě hrozně šokovalo. Na tom krásném asfaltu jsem to hodně natáhla, protože vím, že na kostkách neumím běhat. A když jsem se otočila na dvacátém kilometru na kruháči v Dobrovského ulici, viděla jsem, že už to musím udržet do cíle. Na kostkách mě sice Ivana ještě stáhla alespoň o pět vteřin, ale vyšlo to.
A královna Petra je zpět na trůnu...
Byla jsem povzbuzená z Karlových Varů a vůbec mám teď hrozně dobré výsledky. Myslela jsem si, že bych mohla běžet dobře, ale kdyby mi někdo před startem řekl, že můžu půlmaraton dát pod 1:18, tak bych si myslela, že si dělá srandu.
Vždycky býváte na olomouckém půlmaratonu nervózní, letos už jste to hodila za hlavu?
Kdepak. V pátek jsem byla na trati jen chvilku a pak rychle domů. Před závodem jsem radši ještě pracovala, abych na to nemyslela.
Doléhá na vás, že od Kamínkové tu všichni čekají velké výsledky?
Každý si myslí, že budu běhat dlouho, ale roky přibývají, trénink už není tak intenzivní, ale pořád se snažím běhat. A rodina mi dnes udělala billboard, tak jsem se musela smát.
Je možné, že letošním výkonem jste jednou provždy Olomouci dokázala, jaká jste závodnice?
Myslím, že ne. Teď ale cítím, že jsem se rozzávodila a dostala jsem sebevědomí. Po Karlových Varech jsem si začala věřit, že můžu půlmaraton běžet rychle. Minulý týden jsem běžela v Bernu na druhém místě, sice to bylo jen pět kilometrů, ale porazila jsem tam strašně moc výborných běžkyň. To mi pomohlo.
Cítíte novou závodnickou mízu?
Vím, že je mi dvaačtyřicet a už to nepůjde, ale mám z toho radost. Chodím do práce a místo, abych šla do kina nebo na kafíčko, i když je to fajn, tak jdu do lesa makat. Také mi fandí strašně moc lidí, za to jsem vděčná a moc jim děkuju.
Jak jste si užila atmosféru závodu?
Možná byl letos ještě lepší než v minulých letech, přišlo mi, že lidí bylo i více. Letos jsem se ale soustředila hlavně na běh, nemávala jsem divákům, a možná proto je ten čas tak kvalitní. Ten závod je čím dál krásnější.
Několikrát jste v minulých letech říkala, že už budete běhat jen pro radost a na hobby úrovni. Zjevně vám ale nejde ubrat, ne?
Ale já už opravdu běhám jen pro radost. Samozřejmě jsem šťastná, protože mě sponzoruje Adidas, tak se jim chci odvděčit výsledky, že udělali dobře a můžu v jejich týmu být. Ale když jdu do lesa, tak běhám podstatně méně než v minulosti, přesto mi to na závodech jde lépe. Sama to nechápu. Hodně mi také pomáhá, že mi drží zdraví. Ale musíme si uvědomit, že jsem dřív běhala půlmaraton za 1:13 a teď je to 1:18. Takže výsledky jsou horší, i když pořád krásné.
A stále proháníte mladší závodnice.
V žádném případě to nikomu nedám zadarmo. (směje se) Vždycky se poperu o co nejlepší umístění.
I příští rok v Olomouci?
Pořadatel tvrdí, že mě pozve vždycky. Když budu zdravá, přijdu.
