Čeští fanoušci na HME v Praze.

Čeští fanoušci na HME v Praze. | foto: Michal Růžička, MAFRA

Netleskat! A ty koukej skákat. Může mít halová atletika i nevýhody?

  • 3
Zrovna se nemusel chystat na jeden ze svých finálových pokusů, když si kolem při závěrečné osmistovce utíkala Eliška Klučinová pro pětibojařský bronz. Chtěl ji povzbudit zatleskáním, ale rozhodčí v dálkařském sektoru byl proti: Ne, vy závodíte, pravidla to nedovolují.

„Nedalo se nic dělat, litera pravidel je neúprosná,“ krčil rameny Radek Juška, jenž si na evropském šampionátu v 02 areně vyskákal stříbrnou medaili. „V hlavní sezoně se to nesmí taky, ale myslím, že tam by mi to spíš prošlo,“ dodal rodák z jižní Moravy.

Halová atletika, kde se všechno odvíjí na menším prostoru než pod širým nebem, má svoje výhody. „Do haly neprší, nefouká v ní vítr, podmínky jsou pro všechny stejné,“ shrnul tyčkař Renaud Lavillenie, při jehož pokusech o světový rekord se hala otřásala v základech.

Jsou podmínky opravdu pro všechny stejné? S francouzským fenoménem mírně polemizuje jeho tyčkařský kolega Jan Kudlička.

„Zrovna jsem se rozbíhal na svůj poslední pokus, abych se udržel v soutěži, když začali se vší pompou halasně představovat finalistky soutěže koulařek. A mně běžel čas. Neříkám, že jsem těch 580 centimetrů neskočil kvůli tomu, ale přišlo mi to kapku necitlivé, režie mohla půlminutku počkat,“ pravil.

Záludnosti ostřejších zatáček

Mají závodníci halovou atletiku rádi? Nebo dávají přednost závodění pod širým nebem? „Mám ráda obě podoby,“ přiznala běžkyně na 800 metrů Lenka Masná. „Je ale pravda, že na halovém oválu s ostřejšími zatáčkami se nedá tolik taktizovat. Právě v zatáčkách člověk nesmí příliš ztratit rychlost, aby mohl být rychlý i na rovince,“ přiblížila česká semifinalistka.

Položte stejnou otázku domácímu hrdinovi Pavlu Maslákovi! Samozřejmě, že staronový šampion kontinentu halovou atletiku miluje, přesto najde odlišnosti.

„Čtvrtka pod střechou je krapet pomalejší kvůli ostrým zatáčkám, kde působí větší odstředivá síla,“ vysvětluje a svoje slova dokládá čísly. Pod širým nebem má osobní rekord 44,79, pod střechou 45,24.

„Pavel se do haly vyloženě hodí, má výhodu v menší postavě. Dlouhonohým čtvrtkařům ostřejší zatáčka vadí mnohem víc,“ upřesňuje atletův kouč Dalibor Kupka.

Svou přízeň k halovým soutěžím neskrývá vícebojař Adam Sebastian Helcelet, jenž v 02 areně útočil na svou první dospěláckou medaili. „Po fyzické stránce je sedmiboj určitě příjemnější, člověk se tolik nenadře, to je prima,“ pokyvuje hlavou, ale hned dodá: „Ovšem i desetiboj má svůj půvab, když závodíte v krásné přírodě - třeba v Götzisu, na Kladně a jinde.“

Když hala bouří

A zbývá poslední klad, který halovou atletiku může provázet - tím je atmosféra v zaplněné O2 areně, kde se českým závodníkům dostává nevídané podpory.

„Když lidé tleskají, povzbuzují a do toho hraje hudba, tak je to něco úžasného. Nikdy jsem to nezažila. Člověka to povzbudí, vyhecuje - někdy možná až moc. Ale rozhodně je to lepší než ticho,“ má jasno teprve sedmnáctiletá Michaela Hrubá, finalistka soutěže výškařek.

Hrubá je benjamínkem v českém týmu, atmosféra však uchvátila i zkušené harcovníky. „Diváci jsou přímo skvělí,“ složil poklonu fanouškům Jan Kudlička. „My tyčkaři máme různé exhibice, taky v obchodních centrech nebo na střechách, takže jsme na fandění zvyklí. Jenže to, co zažíváme v O2 areně, zbouralo všechny mantinely. Nevím, jestli to ještě někdy zažiju,“ dodal.

„Ano, diváci jsou tady fantastičtí. To mi dodávalo energii,“ přitakala vícebojařka Eliška Klučinová.

, Lidové noviny

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž