Čas pod 12 minut (11:52,38) ji potěšil, ale na nejlepší světový výkon nedosáhla, byť v něj doufala. Ten drží Kerry Saxby-Junnaová od roku 1991 časem 11:51,26 minuty.
„Závodilo se mi moc dobře, jenže jsem nestihla vůbec sledovat ten čas a propočítávat ho, takže jsem šla, co to šlo,“ podotkla Drahotová. Dodala, že je to přece jen trojka. „Na tak krátkou trať nejsem zvyklá, takže mě trochu mrzí, že to nebyl světový rekord.“
Co vůbec pro chodkyni znamená tak krátká, netradiční trať? „Je to samozřejmě něco jiného, v uvozovkách takový sprint, ale přinejmenším je to dobrá průprava na závěrečnou rychlost na dvacet kilometrů. Já jsem spíše tempařka, takže pro mě zvlášť to bylo docela krátké, ale užila jsem si to.“
Při chodeckých závodech atleti chodí ulicemi měst, při trojce však krouží pořád na dráze.
„Na velkých závodech, jako je mistrovství světa, se začíná a končí na stadionech, což je asi ta nejpřijatelnější varianta,“ podotkla. „Chůze je ale vytrvalostní sport, jsou to dlouhé distance, takže základem pořád bude deset a dvacet kilometrů. Třeba desítka by se celá na stadionu ještě dala snést, ale těch dvacet, to by už bylo hrozně dlouhé.“
