„Byl to neuvěřitelný pocit. Nikdy jsem si nepomyslel, že bych mohl běžet tak rychle. Ale musel jsem zkrátka v sebe věřit,“ popisoval šťastný atlet; žádný univerzitní běžec před ním nestihl dvoustovku tak rychle. Stovku letos v takovém času běžel jen Justin Gatlin..
Kde se vzala nová hvězda? De Grasse odmala sportoval, hrál fotbal, basketbal, baseball. „A vždy byl rychlý. Vše, co v basketbalu chtěl, bylo hrát rychle. Na fotbale dostal míč a nemohli jste ho chytit,“ popisovala jeho matka Beverley pro Orange County Register.
K ničemu se ale neupnul pořádně. A na střední škole se nezdálo, že by se měl stát sportovní hvězdou. „Chytnul se špatné party,“ vzpomínala Beverley.
De Grasse žil naplno, tak jak to u něj vždycky bylo zvykem. Jenže místo tréninku se vrhl do středoškolského života i se všemi jeho hříchy. Až přišel zásadní zlomový moment.
Běh jako záchrana
Když se ukázalo, že jeho spolužáci nedají dohromady basketbalový tým, šel si ze srandy zkusit běh. Postavil se na start trati na 100 metrů - a slovo postavil je v tomto případě míněno doslovně, neboť ku posměchu jeho konkurentů zůstal De Grasse skutečně na startu ve vzpřímené pozici. K tomu měl na sobě vytahané šortky z basketu a půjčené tretry.
Výsledek přesto v květnu 2012 šokoval všechny: 10,9 vteřin.
„Byl to pro mě boží dar,“ vzpomínal De Grasse. „Nedělal jsem správné věci. Měl jsem špatné známky, trávil jsem čas se špatnými lidmi. Dělal jsem špatné věci, flámoval, bral drogy a další věci. Běhání mě zachránilo, umožnilo mi lepší budoucnost.“
Jeho první sprinterský start upoutal pozornost Tonyho Sharpea, někdejšího bronzového medailisty z olympiády a nynějšího kouče. „Sleduju sport 40 let. Ale takový talent jsem ještě neviděl,“ žasl.
K jeho svěřencům přitom patřil třeba legendární Ben Johnson...
Nadějného Kanaďana se ujal. Naučil ho správně startovat z bloků. A společně se vydali na cestu mezi atletickou elitu.
Bývalí kamarádi? Někteří jsou mrtví
De Grasseovy poslední úchvatné časy se do atletických tabulek počítat nebudou. Na 100 metrů ho „podpořil“ vítr o rychlosti 2,7 metru za sekundu (povolených je 2,0), na dvoustovce 2,4.
„Nový Bolt“ však sám doufá, že by je mohl ještě zlepšit. „Budu dál běhat, trénovat a věřit tomu, co dělám.“ Teď se chystá na Panamerické hry - a vrcholem sezony bude srpnový světový šampionát v Pekingu.
Jaký rozdíl oproti cestě, která ho mohla čekat, kdyby si před třemi lety neoblíbil běhání... Když se totiž De Grasseho ptali, jaký osud potkal jeho bývalou „bandu“, odpověděl: „Někteří jsou mrtví. A ti další nedělají nic dobrého.“
To se o něm říct zdaleka nedá.
