Dvě hodiny, 11 minut, 57 vteřin. Takový je český rekord v maratonu, který v roce 1993 v Hamburku zaběhl Karel David, jemuž je 60 let právě nyní, ve čtvrtek 8. února.
Jeho osobním rekordem je dokonce čas 2:11:13, který však není uznán jako české maximum, protože jej dosáhl v barvách slovenské Dukly Banská Bystrica.
„Asi je jiná doba, asi se nikomu tolik běhat nechce. Možná. Nevím,“ odpovídá David na dotaz, čím to, že ho zatím nikdo z Čechů nepřekonal.
„Ve světě se výkony hodně posunuly, ale u nás stojí. Ovšem nejsme jediní. Když jsem závodil, byly silné Španělsko, Portugalsko, Itálie a ani tam dnes běžci nejsou.“
David připouští, že to může být i tím, že vyrovnat se Afričanům není jednoduché. „Dříve se ještě dali porazit, ale teď už je to nemožné. Začali trénovat, a jestli si k tomu i něco vezmou...“
Keňan Kiptum vyhrál Chicagský maraton ve světovém rekordu 2:00:35 |
Myslí nějaký podpůrný prostředek? „Ano, protože mezi nimi je obrovská konkurence, je jich moc a také se chtějí prosadit.“
Světový rekord na maratonské trati, která měří 42,195 kilometru, drží časem 2:00,35 hodiny od loňského května Keňan Kelvin Kiptun.
„Je otázka času, kdy dvouhodinová hranice padne,“ předpovídá David. „Když jsem viděl, jak při svém rekordu běžel v Chicagu závěr, říkal jsem si, že kdyby věděl, jak je blízko dvěma hodinám, že by se pod ně i dostal.“
Podle Davida, který startoval na olympijských hrách v Soulu a v Barceloně, běžcům pomáhají i moderní technologie. „Říká se, že boty dělají až pět vteřin na kilometr v té jejich rychlosti.“
Dají se vůbec maratonské rekordy měřit, když se běhají na rozličných tratích, v různém prostředí?
„Délka je certifikovaná,“ upozorňuje David. „Ale je fakt, že třeba Berlín je absolutní placka, nádherné široké ulice, krásný asfalt. Příjemné je i Chicago. Naproti tomu New York je hodně kopcovitý, strašně těžký i s přeběhy mostů.“
Karel David už maratony neběhá. „Raději jezdím na kole a jdu si třikrát čtyřikrát týdně popoběhnout osm deset kilometrů.“
Karel David v roce 1991 po příletu z Tokia, kde zaběhl svůj nejlepší maratonský čas 2:11:13.
A kolik maratonů vůbec běžel?
„Spočítat by se to dalo, ale nevím, odhaduji, že kolem padesáti.“
Hned svůj první v Budapešti v roce 1987 vyhrál, což ho přimělo, aby se maratonskému běhu věnoval naplno.
„Byla to náhoda,“ vypráví, jak se k maratonu dostal. „Populární byl Košický maraton. Říkal jsem si, že bych ho jednou rád běžel. Ale jen tak, nic víc.“
Když v Dukle Banská Bystrica trénoval s chodci v bežecké skupině, kterou tam vytvořil Juraj Benčík, plánoval závody na 3 000 metrů překážek, nebo na pět a deset kilometrů. Jenže... „Trenér mi řekl, abych jel na maraton do Budapešti, abych dělal sparinga Mojmíru Láníčkovi. A vyhrál jsem. To pak člověk u toho zůstane.“
Ostatně i ve vysněných Košicích zvítězil, a to v roce 1989. Mimo jiné vyhrál i Vídeňský maraton.
Až na působení v Banské Bystrici a tři roky ve středisku vrcholového sportu v pražské Slavii je Karel David věrný Novému Jičínu.
„Praha mě nechytla. V Novém Jičíně mám rodinu, jsem tady spokojený,“ tvrdí.
Věrný je rodnému městu i tamější Základní škole v Komenského ulici, kde učí 24 let. K tomu trénuje v místním atletickém oddílu.
„Když jsem končil, říkal jsem si, co budu dělat, přece nebudu prodávat boty, to by měl nebavilo. Trénováním bych se v Novém Jičíně neuživil, a tak jsem začal učit,“ popsal svůj přechod mezi pedagogy.
Učí tělocvik a dějepis. Netrápí ho, že děti dnes málo sportují?
„Něco na tom je. Moc se jim nechce, jejich přístup je jiný. Dávat jim známky je pro mě za trest, ale musím. V tělocviku mi stačí, když se budou dvě hodiny týdně hýbat, než aby pořád seděli doma u těch compů.“
Dodává, že pořád se dají objevit nadané děti. „V deváté třídě je jedna slečna, která hrála házenou, ale moc jí nešla. Začala běhat, vyhrávat malé závody a nyní je pátá v republice na osmistovku. Mám z ní radost,“ usmál se Karel David.
