Atletická láska i medaile přináší

  • 3
Loni přivezl Tomáš Janků stříbrnou medaili z mistrovství Evropy. V úterý ho Kateřina Baďurová trumfla. Získala stříbro na světovém šampionátu v Ósace. Nebýt však jeho, dávno už atletkou být nemusela. Ráno poté, co medaili v Japonsku vybojovala, na ni pohlédl a pronesl: "Já se z tebe zblázním. To byly nervy!"

Baďurová vypráví: "A pořád se smál, stejně jako já. I u oběda jsme se jen smáli."

Mohou teď vyrazit do podzemních obchodních center ve vyhlášené čtvrti Kitaku a odměnit se. "Ale my už odměněni jsme – tou Katčinou medailí, která rozhodně nebyla zadarmo," namítá Janků.

"Až nám bude šedesát, probudíme se s bolavým tělem, můžeme si říct: Bolí to, ale stálo to za to. Ty pocity, jak Katka stojí na stupních vítězů při mistrovství světa, ty si nikde nekoupím."

Svatbu dosud nechystají, i když jsou už sedm let spolu. Na Strahově bývala diskotéka Jednička, kde se scházeli atleti. V roce 2000 tam on seděl na baru a ona si přišla pro pití. Dali se do řeči a už jim to vydrželo.

Dnes žijí v domku ve Velkých Přílepech. "I s celou naší rodinkou," povídá Kateřina Baďurová. Ne, děti nemají. "Nechci přerušit kariéru, pak se vrátit a každou chvíli odbíhat od mimča. Chci pořádně skákat, tak do třiceti, a potom být zase naplno máma," plánuje.

Jejich "dětmi" jsou prozatím pes a dvě kočky. "Je s nimi legrace. Pes si ty své holky hlídá, jsou to jeho kočičky a on je miluje. Občas si od nich nechá všechno líbit."

Bývalo jim mnohem hůř. Před pěti lety. Na těžké střevní potíže Baďurové dlouho nezabírala žádná léčba, nemohla jíst, zvracela, bála se, zda ještě bude normálně žít. Dva roky trvalo, než se uzdravila.

Pak se bála tyče. "Je zázrak, že je najednou tak dobrá," slýchá od trenéra Patery i soupeřek.

"Ne, zázrak to není," protestuje. "Tu zásluhu připisuju Tomášovi, který mě vždycky dokopal na trénink." Jakmile začala dumat, jestli s atletikou nepraštit, rezolutně oznámil: "Dělej si, co chceš, ale v žádném případě nebudeš končit."

Jinak by nejspíš dostudovala ekonomickou vysokou školu a hledala si práci. Místo toho je stříbrnou tyčkařkou.

Dostane šek na 30 tisíc dolarů, další prémie, startovné na mítincích.
Už nebude živa jen z platu občanské zaměstnankyně na Dukle, o němž říkala: "Na přežití stačí."

Protiklady se přitahují On extrovert, ona tichá dívka. On si libuje ve střelných zbraních, ona zas ráda sleduje krasobruslení. Jsou důkazem, že se protiklady přitahují.

Také ke svým sportovním profesím pronikli jinak. Janků měl osud předurčen. Pochází z výškařské rodiny s hlubokými kořeny. Jeho otec je trenérem, skákal i bratr Jan.

Naopak Baďurová přešla k atletice od gymnastek. Nejprve se z ní stala sprinterka, dokonce žákovská mistryně republiky v bězích na 60 a 150 metrů.

"Jenže pak trenéři povídali: Jsi malá, rychlá a ohebná z gymnastiky, tak zkus tyč." Nejprve se odrážela z jediného kroku. Nebo se jen tak zhoupla na tyči z bedny.

Brzy ji dsciplína polapila. "Nebyla tak jednotvárná jako sprinty." Do cvičné jámy stále udělá dvojné salto, gymnastický provaz je hračka.
Přestupu k atletice však nikdy nelitovala.

"Tyčka je kouzelná, protože je tak jiná než všechny ostatní disciplíny. Musíte skloubit orientaci v prostoru, rychlost, sílu," zaníceně líčí.

"A ten pocit, když vás to vyváží nahoru! Zpočátku máte dojem, že padáte hlavou dolů. Když si potom zvyknete a nemáte strach, už jenom cítíte, jak stoupáte. Užívám si to."

Nenudí se ani díky trenérovi Boleslavu Paterovi. Z můstku s ním skáčou na běžkách, lezou po skalách.

Odbourávají strach. Baďurovou vyhnal i do kryokomory. "Ten obrovský chlad nesedl mým střevům. Tři dny jsem pak umírala," otřepe se.

Brzy má skákat z mostu na speciální houpačce. I když váhá. "Nevím, jestli to absolvuju. Všichni kluci z naší tréninkové skupiny už skákali. Klucit yčkaři se nesmějí bát. Ale na nás holky platí mírnější pravidla."

Navíc se obává, že její operacemi a nemocemi narušené tělo by žádná pojišťovna nepojistila. "Kdyby si otevřeli moji zdravotní složku, asi by mě poslali rovnou do blázince. Je tam toho vážně dost."

Z adrenalinových sportů si raději vybrala seskok padákem s instruktorem. Štve ji, že její Tomáš už skákal. "Ale on se k parašutistům dostal snáz."

Janků je na Dukle vojákem z povolání a má v armádě kamarády, kteří jsou v tom odvětví mistry světa. "Slíbili mi po sezoně dvojskok. "

Baďurová to teď naopak bude mít mnohem jednodušší s pronikáním do sféry modelingu. Je krásná, úspěšná, čím dál známější. Ozvou se jistě nejen ženské časopisy.

"Já a pózovat fotografům? Nebo kráčet někde po mole? Na to jsem moc malá. Nic takového určitě nepřijde," ujišťuje.

Pravděpodobně se plete. Před odletem do Ósaky také zatvrzele odmítala jakékoliv hovory o medaili...

Kateřina Baďurová a Tomáš Janků.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž