Možná to od ní byla jen zbytečná skromnost, vždyť kariéru ještě nebalí. Sní o olympiádě v Tokiu a pokud se jí bude dařit, třeba přidá triumf devátý, desátý... Přesto nic neponechala náhodě.
„Přišla jsem si to užít a trochu víc jsem se připravila. I co se týče stylingu,“ vyprávěla. „Ale spíš shodou zvláštních náhod. Potkala jsem jednu paní, co mě takhle nalíčila a našly jsme spolu šaty. To se mi líbí. Konečně jsem se nemusela jako vždycky trápit s tím, co na sebe, a neběhala jsem do poslední chvíle na Václaváku.“
V centru Prahy tak převzala svoji zlatou cihličku s pořadovým číslem osm. Nikdo před ní to nesvedl.
Vidíte, jste nejlepší v historii.
Znamená to, že se povedl další rok, což je skvělé. Samozřejmě to značí i to, že někomu naopak štěstí chybělo, Zuzka Hejnová byla v Riu o kousek čtvrtá... Jsem rozhodně ráda, ale triumfy si nepočítám a nebudu nafoukaná, že jsem vyhrála nejvíckrát.
Jak tedy ocenění vnímáte?
Jako důkaz, že to pořád má smysl, že můžu vyhrát i v tomhle věku. Rozhodně jde i o motiv, proč jít dál. Že to není tak špatné, že bych mohla nějaký rok zůstat.
Dvojí radost Barbory Špotákové: vlevo z bronzu v Riu, vpravo z osmé výhry v Atletovi roku.
Do příští olympiády?
Tokio je pro mě v současné době jedinou motivací, ostatní závody se s tím nedají srovnat. Byla jsem teď na zevrubné lékařské prohlídce, protože mě nějaký pátek trápí levá kyčel a bedra - přece jen se při oštěpu zastavujete pořád na jednu stranu, měla jsem s tím letos docela problémy. Máma je po totálce a já si připadala, že už to mám jak ona. Byť tam nějaké nálezy byly, prý to není tak hrozné; zvlášť na to, že jsem šestnáct let na okruhu. To mě taky trochu povzbudilo.
Už jste i začala trénovat?
Moc ne. Slyšela jsem říkat Ondru Synka a Jardu Kulhavého, že si dali větší volno. A taky jsem měla pocit, že se mi pořád nechce; navíc jsem se do toho kvůli kyčli a zádům nemohla opřít. Teď jedu na soustředění do Jablonce, ale budu spíš běhat po horách, bude to ještě víc na rozjezd než obvykle. Sezona byla fakt náročná. Nejdřív zlomenina, pak mistrovství Evropy a olympiáda, takže dva vrcholy; spíš než fyzicky jsem byla unavená psychicky.
Dopřejete si na základě toho volnější rok 2017?
Těžko říct, mistrovství světa v Londýně je pro mě lákavé. Uvidíme.
Tenisu, při němž jste si letos zlomila zánártní kůstku, se vyhnete?
Už jsem hrála dvakrát. Vlastně to bylo jediné, co jsem dělala, i když to na bedra moc dobré není. Hráli jsme čtyřhru se sousedy a šlo mi to. Tam se moc neběhá, jen to zamazávám na síti. (úsměv) Nebála jsem se. Když se něco má stát, stane se to při čemkoliv. Abych se vzdala tenisu a dalších her? To je nesmysl. To bych už nebyla já.
