„Chodím, běhám, po Praze chodím s hůlkami. Občas zajdu do posilovny, žádnou velkou váhu však nezvedám. Spíše například hodinu vesluji. Snažím se, aby mi netrčelo břicho. Myslím si, že dokud mě tohle všechno bude bavit, nejsem ještě tak stará. Až to přestane, zatáhnu za sebou záclonu a rozloučím se se světem,“ prohlásila v žertu Zuzana Bubílková.
Moderátorka, která v minulosti bojovala s rakovinou štítné žlázy, už před lety změnila životosprávu. Přiznala ovšem, že občas trochu zhřeší.
„Nejím vyloženě tučné věci. Nedám si třeba jitrnici nebo kachnu. Občas zhřeším řízkem a mám strašně ráda rybí prsty. Rozhodně nejsem jen na salátech. Běhám právě proto, abych se mohla najíst. Mám ráda mléčné výrobky a nemám ráda sladké, což je velká výhoda. Na rozdíl od mé maminky mě to neláká,“ řekla.
Cvičení a pletení
Kromě sportování je pro Zuzanu Bubílkovou velkou vášní tvoření ozdobných náramků. K jejich pletení se dostala díky synovi, který žije v USA a za kterým každé léto odlétá na dva měsíce.
„Studoval v Los Angeles na prestižní drahé škole. Ani nebudu říkat, kolik mě to stálo. V podstatě i dnes musím pracovat, protože jsem vše dala synovi. Když skončil, řekl mi, že každý rodinný příslušník studenta, který končí, má jeden kurz zadarmo. Vybrala jsem si kurz handmade jewellery, tedy ručně vyráběné šperky. Chytlo mě to. Dnes už neštrikuji ani neháčkuji, dělám jen toto,“ vysvětlila.
Chystá dokonce výstavu s výtvarnicí Alenou Cikovou, která své obrazy začala přenášet na látky a moderátorka k tomu dělá bižuterii. „Nedávno začala dělat také kachličky. Poradila jsem jí, aby místo toho dělala prostředky do přívěsků. Já to nyní obšívám a dělám z toho bižuterii. Strašně se to chytlo. Dokonce jsme si už založily vlastní značku Bucci podle našich příjmení Bubílková a Ciková,“ směje se moderátorka.
V červnu je čeká prezentace v Olomouci, v listopadu pak chystají v pražské galerii měsíční prodejní výstavu i s módní přehlídkou. „Říkám si, že budu mít takové záložní hobby, až o mě jako o novinářku už nebude nikdo stát,“ dodala s tím, že podobné ruční práce ji bavily vždy.
Zuzana Bubílková (29. dubna 2019)
„Můj děda měl v Holešově přímo pletací fabriku. Dělal dupačky a bavlněné soupravičky pro miminka. Když jsem byla malá, továrna již nebyla jeho, ještě nějaký čas tam ale pracoval,“ zavzpomínala.
„Ještě neexistovaly vyšívací stroje, takže jsme doma ručně vyšívali na čepičky květinky a přivydělávali si tak. Na půdě pak byla spousta zbytků vln v truhlách. První svetr jsem si tajně upletla v šesti letech. Nebylo to hladce a obrace. Byl to copánkový vzor. Odkoukala jsem to. Kdyby byla za bývalého režimu možnost, šla bych určitě tímto směrem.“
