Sandra Pogodová nejen o společném psaní
Proč píšete knihy?
První knížka, ke které jsem přibrala tatu, se líbila, tak jsme napsali druhou a ta měla úspěch ještě větší. Ukázalo se, že umím vyprávět humorné příběhy. Přesně cítím, kdy má přijít pointa. Chci pokračovat, moc mě to baví a na rozdíl od herectví je u psaní člověk sám a nikdo mu do toho nekecá.
Kolik jste si toho vymysleli?
Nic! První knížka je o naší rodině a přátelích, ve druhé jsou hlavně historky z hereckého prostředí. Obě mají společné to, že se opravdu všechno stalo.
Co jste taky zveřejnili?
Tata zná historku Mirka Horníčka, s nímž kdysi hrával, ale zdála se mu příliš lechtivá. Já ho přemluvila, aby ji sepsal. Miroslav získal na magnetofonové kazetě porno v němčině i s patřičnými zvuky. Když pobýval v lázních, přijel zájezd starších německých turistek. No a Mirek dostal jeden ze svých bláznivých nápadů. Večer zašel v bílém kvádru do restaurace a dělal na Němky oči. V noci na pokoji pustil kazetu a vyšplhal se přes stůl a stoličku až k okénku nade dveřmi – bylo mu přes sedmdesát! – a sledoval, jak se Němky u dveří srocují a žárlivě dohadují, která z nich si to s ním rozdává. Když dámy odjížděly, nelenil a vyšel před hotel, aby poslal k autobusu letmý polibek.
Sandra Pogodová Spolu s otcem napsali humornou knihu Hoď se do pogody, nedávno jim k potěše rozesmátých čtenářů vyšlo pokračování Buď v pogodě. Herečka, známá z televize a divadla, je i výbornou vypravěčkou, s otcem jezdí po republice a baví lidi pořadem Hoď se do pogody, posluchači ji znají taky jako rozhlasovou moderátorku. Je svobodná a bezdětná. |
Jak vás vaši vychovávali?
Drezuru měla na starosti mamka, jinak dětská psycholožka. Občas mě zmydlila, zato tata na mě neuměl ani zakřičet. Jednou mu rozčilená máma nakázala: „Tak jí taky něco řekni!“ Otočil se na mě: „Kozo jedna!“ Načež se podíval na mámu: „Stačí, Evi?“
Kdo z vás je větší blázen?
S tatou nejsme v rodině jediní, těch bláznů je víc, ale po něm jsem asi střelená nejvíc. Ostatně už jeho maminka byla ujetá, na stará kolena kupříkladu jezdila s cirkusem.
Kdy vás otec sleduje?
Jenom někdy, zato máma se dívá pokaždé. Když jsem začala hrát na Primě v Rodinných poutech, máma jednou nemohla, a tak volala tatovi. Uklidňoval ji: „Jo, mám to zapnuté, ale Sandruška tam není.“ Mamka se ptala, jestli tam hrají doktoři, a tata přitakal. „A co máš puštěné?“ dotírala. „No, Novu.“ Máma se rozčílila: „Ty blbče, vždyť koukáš na Ordinaci v růžové zahradě!“
Jaký je váš oblíbený šperk?
Miluju ujeté nápady. Dvě šikovné holky z Brna udělaly kolekci šperků ve tvaru kosočtverce s čárkou uprostřed. Já si jeden z takových šperků vyvedených v barvách naší vlajky koupila. Teď si ho věším na krk při státních svátcích nebo na demonstracích, ať je vidět, kde jsme se ocitli.
Richard Pogoda o výchově i zoufání
Jak se vám spolu psalo?
Každý jsme psali svoje kapitoly a pak si je posílali mailem a četli. Sandra mi párkrát dost nemilosrdně řekla, co je v textu zbytečné a co mám vyškrtat, protože je to moc zdlouhavé. Měla pravdu, má tah na branku a díky jejím zásahům je výsledek údernější.
(Sandra: Tatínek mi naopak hodně pomáhal s gramatikou, třeba s přechodníky.)
Richard Pogoda Stejně jako dcera je vášnivým vypravěčem, což dokazuje v jejich dvou společných knihách. Má za sebou pestrou profesní minulost: typograf, zakladatel amatérského divadla, diskžokej, vinárenský pianista, hudební skladatel a redaktor. Léta jezdil s Miroslavem Horníčkem na jeho pořady, při nichž hrál na piano. Je ženatý, má dvě dcery. |
Na koho jste si vzpomněl?
Při psaní na Miroslava Horníčka, s nímž jsem spolupracoval. Vždycky mi radil, že je nutné krátit a zase krátit, takže ve výsledku je textu oproti mluvenému slovu pouhá třetina. Taky říkal: „Richarde, věnce se vážou, ale vzpomínky se vížou.“ Tuhle větu když napíšete do knihy, hned jste za vzdělance.
Jaká je vaše otcovská výchova?
Sandra byla jako holka neuhlídatelná, dělala hrozné věci, pořídila si třeba dvě žákovské knížky, tu hezčí ukazovala nám rodičům. Herecký talent měla ovšem nesporný, kolem divadla se motala od dětství.
(Sandra: Táta je duší volnomyšlenkář, od něj jsem načichla uměním.)
Kdo ji připravil na zkoušky?
Trochu jsem se bál pustit dceru na konzervatoř do vzdálené Prahy, bylo jí teprve čtrnáct, neměla ani občanku. Jenže kamarád Honza Kanyza mojí ženě poradil, že když konzervatoř, tak v Praze a nikde jinde. Na zkoušky Sandru připravil a vzali ji hned napoprvé.
Proč jste si se ženou zoufali?
Sandra se jako začínající studentka nastěhovala na kolej v září 1989, za dva měsíce vypukla revoluce, a holka nikde. Mobily neexistovaly, tak jsme pořád volali ke Kanyzákům, že Sandra zmizela. Doma se objevila celá nadšená až po třech měsících.
Co povíte o Pavlu Dostálovi?
Byl to můj celoživotní kamarád! Ať už v mládí při společné práci v divadle, nebo poté, co ho vyhodili z místa kulturního referenta a musel makat někde v betonárně, a stejně tak v době, kdy dělal ministra kultury. Musím uznat, že když jsme spolu něco tvořili, byl tím pilnějším tahounem.
Kde to máte v Olomouci rád?
U Arionovy kašny, kterou vytvořil můj spolužák, skvělý sochař Ivan Theimer. Krom jiného jsou na ní jména vážených lidí, kteří se o vznik nádherné kašny zasloužili. A protože mu vybylo místo, dal tam i mě. Když se někde ve společnosti opiju, vyprávím, že jsem napsaný na těle třímetrového antického básníka Ariona. Lidi si myslí, že jsou to jen opilecké bláboly, tak se vsadíme a jdu jim to ukázat. Víte, kolik já už díky tomu vyhrál lahví?!
29. dubna 2021 |
