Nyní hostujete v Národním divadle. Jak vás místní bardi přijali jako strážmistra Topinku? Nekoukal na vás někdo skrz prsty?
Ani ne, už se to neřeší jako v 90. letech, kdy herci, kteří netočili seriály, pohrdali těmi druhými, protože oni hráli o těch vážných věcech. My jsme o těch vážných věcech hráli, ale brali jsme 12 tisíc korun čistého. A říkal jsem si, co mám dělat, abych měl na nájem. Myslím, že dnes jsou herci rádi za každou práci, která jim přilepší k mizernému divadelnímu platu.
Bylo období, kdy jste reálně uvažoval seknout s herectvím?
Zhruba po šesti letech na Provázku, měl jsem osobní krizi. Říkal jsem si, že takhle nebudu moct založit rodinu a mít dítě. Bylo těžké pozvat holku na rande, protože jsem neměl peníze na večeři. To mě hrozně ponižovalo. Měl jsem pocit, že dělám v profesi maximum a pořád to nestačí.
Řešil jste to brigádou?
Snažil jsem se, ale pod režisérem Vladimírem Morávkem to moc nešlo, vyžadoval naprostou oddanost divadlu. Měl jsem pocit, že jsem tam furt. Tak jsem se rozhodl jít na volnou nohu do Prahy. Do toho zrovna přišla nabídka na ten seriál. Rozmýšlel jsem, jestli to vzít. Pak jsem si řekl: „Co blázníš? Nedělej hrdinu.“ A teď mám vlastní seriál.
Co z vás chtěli rodiče mít?
Právníka, protože ten si vydělá hodně peněz.
Co říkali na to, když jste se vrhnul na herectví?
Máma nebyla nadšená. Ale teď už je spokojená. Může se třeba vyfotit s někým známým. Občas se dostane do divadla na premiéru nebo na natáčení jako v případě filmu Dukla 61. Ale to nebyla moje zásluha, mě tam obsadili teprve poté, co ji vybrali jako konzultantku. A byla to náhoda. Máma v životě zažila šílené věci... O to víc je ráda, že na chvíli vypadne z Ostravy a dostane se do úplně jiného světa. Byla se mnou třeba na Poctě Miloši Formanovi v Praze na Žofíne. Nebo na karlovarském festivalu. Najednou na ní vidím, jak pookřeje, jak je šťastná a spokojená. Kvůli nějaké akci si koupí nové šaty, nechá si udělat hlavu. Jede za mnou do Prahy a je natěšená jako malá holka. A hrozně si to užije. A já s ní, protože mám radost z toho, jak je šťastná.
Co táta říkal na vaši hereckou profesi?
Tomu to bylo jedno. Párkrát byl v divadle, když jsem ještě patřil do spolku Tajfun. Byl se podívat na inscenaci Jesus Christ, kde jsem ztvárnil titulní roli. Líbilo se mu to, prý mu dokonce ukápla slzička. Jednou přijel do Brna, do divadla Husa na provázku na představení Revizor, které přerušil telefonem, protože mu volal kamarád. Začal do toho představení nahlas mluvit. A v půlce odjel domů do Ostravy s tím, že už to viděl v televizi. To byl tehdy velký zážitek. On se předtím opil, protože to bylo v den mé promoce.
Brzy budete tátou. Jak se na to těšíte?
Moc. Hodně jsem si to přál. Myslím, že jsem ve věku, kdy jsem na to připravený.
Už máte jistotu, že rodinu uživíte?
Myslím, že na volné noze je to pořád život v nejistotě. Nesmím si třeba zlomit nohu a být pak v platební neschopnosti. Ale kdybych čekal na jistotu, jsem bez dětí.
Celý velký rozhovor najdete v týdeník Téma.
11. ledna 2019 |
