Umění nabíjí, ale práce s emocemi leckoho vyčerpává, hodně muzikantů má proto problémy a alkoholem a drogami...
Já jsem si svoje odkroutil v průběhu několika let (hlavně během 90. let, vyvrcholilo to v roce 2000, kdy se na koncertě ve Zlíně svlékl, pozn. red.). Dnes nefetuju, nepiju ani nekouřím.
Až takový asketa jste?
Maximálně se přejídám, ale s tím se asi nic nedá dělat. Miluju větrníky, maso, klobásy, majonézové saláty a samozřejmě starou osvědčenou českou kuchyni: vepřo-knedlo, svíčkovou, guláš...
S vaším otcem, legendárním slovenským hercem, jste měl problematický vztah. Usmířili jste se, než odešel?
Nestihl jsem to, a to mě moc mrzí. S odstupem času se na něj dívám jinak. On byl příliš hrdý a já příliš sprostý na to, abychom k sobě našli cestu. Dnes mám k němu silnější vztah, než když žil, což je smutné... Jsem na něj hrdý jako na umělce. A když si vzpomínám na zážitky s ním, jsou většinou kladné.
Říkáte si někdy, co by tomu táta řekl, kdyby tady byl?
Ano. Zajímal by mě třeba i jeho názor na mou novou desku. On nikdy nebyl na mém koncertě. To mě mrzelo. Někdo mi vyprávěl, že se dostal k nějaké desce a pořád si ji pouštěl, prý se mu líbila a říkal, že je na mě pyšný, ale mně to nikdy neřekl. Byly to dva singly, které vyšly na začátku mé kariéry.
Proč jste se rozhádali?
Ani nevím... Hodně času jsem trávil s mámou, ona byla taky herečka, ale na Nové scéně v Bratislavě, kam přešli z Nitry, neměla moc příležitostí, zato otec se tam automaticky stal hvězdou, žil v podstatě víc s kolegy a známými než s námi. Málokdy jsme se viděli. S mámou jsme udržovali nesmírně upřímný vztah. V tom období se to mezi mnou a tátou pokazilo a už to tak zůstalo.
Celý velký rozhovor najdete v pátečním magazínu Téma.
19. září 2017 |
