Vystudoval stavební průmyslovku a měl namířeno na architekturu. „Jenže jsem tehdy zjistil, že existuje něco jako vnitřní puzení, že ve mně mluví ještě něco jiného. A tak jsem zkusil přijímačky na DAMU a ono to klaplo. Chodil jsem sice do hudebky na housle, zpívat do sboru, takže nějaký múzický základ jsem měl, ale divadlem jsem byl zcela nepolíbený,“ směje se dnes Marek Němec.
Ačkoli se nebrání myšlence, že by v budoucnu vyměnil hraní za režii, těší se už teď v pochmurných zimních dnech na léto, a to na Shakespearovské slavnosti. „Čtyřicet večerů budu nadšeně poskakovat po jevišti. Macbeth je výzva, ten se neodmítá!“
S kolegou Romanem Zachem si často děláme srandu, že bychom mohli v neděli v Motole operovat slepáky a lidi by si nás objednávali přes slevový portál.
