Nebyl pro vás problém „vtělit“ se do bývalé první dámy?
Bylo to opravdu něco jiného. A já mám ráda, když mohu hrát někoho jiného, něco si o tom člověku nastudovat, zjistit, kdo to byl, jak se choval, co si oblékal. Prohlížela jsem si její staré fotky, pročítala si interview, co se daly dohledat. A co je zajímavé a málo se ví, je, že paní Olga neměla tři prsty, a tak často nosila rukavice nebo si dávala ruku za záda. Takže jsme opravdu hleděli i na takovéto detaily, chtěli jsme získat co nejautentičtější záběry. Byly i momenty, kdy jsem brečela, když mi četli dopisy mezi ní a panem z Havlem z vězení.
Žijete v zahraničí. Co máte nejraději v Česku, kam se ráda vracíte?
Ano, už žiju v Americe přes 18 let, ale strašně ráda se vracím do Čech. Jsem tu každé léto s kluky u babičky, kde jsem vyrůstala jako malá holka. Lítala jsem venku, jedla buřty, lezla po stromech, jedla třešně, hrušky, jablka. Dělali jsme cool věci jako koupání v jezeře či v nafukovacím bazénu a byla jsem tam se sestřenkami a bratránky. Strašně miluju vzpomínky z mého dětství. Jsem ráda, že moji kluci to můžou zažít tak nějak stejně.
Jak se díváte na změny v současném světě? Sledujete třeba americkou a českou politiku?
Politika je vždycky strašně citlivá věc a já se o ní vůbec nebavím. Je to osobní záležitost a povídáním o politice nikdo nevyhraje. Nemluvím o tom a nezabývám se tím. Ať si má každý svůj názor. Teď ale sleduju více tu americkou, protože tam bydlím, ale o té české taky trochu vím, protože tady mám bráchu a rodiče.
Posunul se během vaší kariéry pohled na modelky či modeling obecně?
Tak určitě, jako ve všem. Doba jde dál, tak i toto se musí měnit. Život nemůže být stálý a nemůže být stejný. Musí tam být změna. A změna je někdy dobrá, někdy těžká, takže vlastně záleží, jak se člověk k ní postaví. To je myslím důležité. A stejně tak v naší branži dochází ke změnám, ale což je také někdy dobré, vzrušující. Přináší to něco jiného, naučit se nové věci.
Vnímáte sama sebe, že jste krásná?
Nepovažuji se za nějak extra krásnou. Nedívám se na sebe a neříkám si:„Ježiš, ty jseš tak krásná, ty jseš nejkrásnější!“ Mám dny, kdy se cítím líp, a jindy se zase cítím hůř. Ale to, si myslím, že je normální a každý to tak nějak má.
Výtisk prvního československého čísla časopisu Vogue. Jsou na něm holá záda Karolíny Kurkové a šaty ze second handu. Stylizovaná fotka je poctou Olze Havlové.
Co máte na sobě nejraději?
Záleží, jak to myslíte, jestli fyzicky, nebo osobnost. Na sobě mám ráda, že se ráda zasměju od srdce a je mi jedno, když ze sebe udělám blbce. Když udělám něco, co není na první pohled krásné a estetické, ale je to sranda, tak mi to nevadí. Já nemusím být vždycky ta perfektní a krásná. Na druhou stranu jsem ale určitě perfekcionistka, mám ráda hezké věci a mám ráda umění. A jsem ráda, když jsou věci co nejlepší, a také to sama od sebe očekávám.
Měla jste relativně brzo první dítě. Nezbrzdilo vám to kariéru?
Řekla bych, že teď má hodně mladších lidí děti. Ta nová generace. Ale před těma skoro devíti lety, když jsem já měla dítě, tak jsem byla v branži asi jediná a vlastně první, která byla v 25 letech matkou. Ale nemyslela jsem na to, že když mám dítě, tak teď nebudu pracovat. Říkala jsem si, že je super, že jsem teď otěhotněla, budu mít dítě. Určitě jsem se toho trochu bála a nevěděla, co přesně očekávat. Ale na druhou stranu to bylo úžasné, vzrušující.
My ženy jsme tady od toho, abychom měly děti. Abychom měly tu zkušenost, jakou měla moje mamka, když mě kojila, viděla náš vývoj, jak jsme rostli, vychovávala nás. Je úplně super toto zažít a prožívat jako rodič. Ano, někdy je to těžší všechno vybalancovat, pracovat, mít u toho nějakou kariéru a nějakou pozici, ale já musím říct, že mám super rodiče, kteří mi pomáhají, a prostě to nějak všichni dáváme. Je to hodně o organizaci. Také je potřeba vědět, kdy jít rychle a kdy zpomalit. Rozhodně bych to nevzala zpátky. Jsem ráda, že jsem měla děti, kdy jsem je měla, a vlastně je to obrovský dar.
Máte dvě děti. Jaká jste matka?
Věřím, že dítě musí mít trošku volnost, musí se naučit, co a jak chce a může. Ale musí mít určité mantinely, za které nemůže jít. Jsou určité věci, které jsou samozřejmostí, jako poděkovat, otevřít dveře starším lidem. Musí se snažit být dobrým člověkem, zeptat se druhého, jak se má, slušně sedět u stolu. Nemůžou být jenom u počítače, případně být drzí na dospělé lidi. V tomto jsem docela přísná.
16. července 2018 |
