Legenda českého rocku, teplická kapela Kabát, na začátku června odstartovala výroční „Po čertech velký turné 2019“ koncertem v Brně. Zdejší fotbalový stadion přitom vyprodala už několik měsíců předtím. „Když jsme za socialismu začínali, tak vydat rockovou desku byla záležitost z říše pohádek. A ta pokora v nás zůstává dodnes,“ vysvětluje pohled na úspěch kytarista Ota Váňa, který spolu s basákem a textařem Milanem Špalkem poskytli rozhovor týdeníku 5plus2 právě po povedeném brněnském koncertu.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Kabátu je třicet let. Řekli byste, že stárne, nebo zraje? Čím se to projevuje?
Milan Špalek: Zraje, ale všechno, co stárne, zraje.
Ota Váňa: Myslím, že je to hodně individuální. Někdo stárne a někdo zraje. A taky je to o tom mít svůj den. Občas člověk vstane jak rybička a někdy nevstane vůbec. (smích)
A přibývá horších dnů, jak stárnete?
Ota: Asi jak u koho. Třeba já mám pořád více těch lepších dnů.
Milan: Třeba po koncertě v Brně jsem se vzbudil a nesloužilo mně koleno. Ale beze srandy. Je to složité. Přece jenom je nám kolem padesáti. Nejstarší je Josef Vojtek a paradoxně z nás vypadá nejlíp.
Jak jste spolu těch třicet let vydrželi? Dali jste si občas „přes držku“?
Ota: To ne. Ale třeba jsme po sobě házeli cukříky. A když se pohádáme, tak se prostě rozejdeme, ale na druhý den se zase vrátíme. Člověku je smutno, že… A nejlepší je říkat si ty hnusné věci po telefonu. Přes něj si držku rozbít nemůžete. Ale co si pamatuju, nikdy nic hrozného jsme si neudělali, ani na sebe nějak nekřičeli.
Milan: Už je to takové zažité, jak se říká. Člověk si říká, co budeme hledat někoho nového. Ještě přijde větší blbec, než byl jeho předchůdce.
Máte představu, do kdy chcete hrát? Jestli to zabalit třeba v šedesáti nebo sedmdesáti. Třeba Micku Jaggerovi je pětasedmdesát let a koncertuje pořád.
Ota: Máme vždycky jedinou metu, a sice nahrát další desku. Teď jsme zrovna ve fázi, kdy chceme vydat novou. Jdeme prostě od desky k desce. Nějaké dlouhodobé plány nemáme.
A kdy bude nová deska? Poslední vyšla před čtyřmi lety.
Ota: Máme už nahraných asi osm písní. Žádný stres. Vždyť Rammstein teď vydali desku po deseti letech a myslím, že to nikomu nevadí. Dáme ji do světa, až budeme skutečně všichni přesvědčení, že je dobrá. Nechceme podlehnout rychlosti doby.
Milan: Přece jenom už jsme starší ročník. Dneska už desky vydává málokdo, kapely vydávají singly a dávají je na sociální sítě. Jdou písničku po písničce a pak až vydají album toho, co hrají na koncertech. Už to není, že se čeká na desku. My jsme ale zvyklí jít opačnou cestou. A to nejprve vydat desku a pak koncerty.
A kdybyste se měli srovnat před třiceti lety a teď?
Ota: Vzpomínám si, že když jsme začínali, tak vydat desku za socialismu bylo z říše pohádek. Navíc rocková kapela. Kdo tenkrát hrál? Ze slavných kapel snad jen Olympic. Pomohl nám pád komunismu, zrovna jsme byli v nejlepším věku a v plné síle. Moc jsme si tenkrát vážili, že můžeme vydat desku. A ta pokora v nás zůstává dodnes. Pokaždé, když přejíždím Rozvadov po cestě do Německa, tak si uvědomím, že to dřív nešlo.
Celou dobu zpíváte česky. Neuvažovali jste třeba o písničce ve slovenštině, když tam máte velkou fanouškovskou základnu?
Ota: Určitě ne. Zaplať pánbůh, že nám Slováci rozumí. Myslím, že se teď máme navzájem více rádi než za společného státu. A určitě je to dobře.
A jací jsou Slováci fanoušci? Zpívají s vámi?
Milan: Všude je to stejné. Když se nám opravdu povede koncert, lidé nám to vrátí. A je jedno, kde hrajeme. Kapely někdy haní fanoušky, ale fakt záleží na nás, co předvedeme.
Ota: Do Bratislavy jsem se jako ale fakt těšil, až s námi budou zpívat refrény. Líbí se mně jejich přízvuk.
9. června 2019 |
Hrajete na čtyřech fotbalových stadionech – co fotbal nebo sport obecně, shodnete se? Fandění vašim domácím Teplicím je asi jasné.
Ota: Já a Tomáš Krulich máme rádi fotbal, Milan je spíš hokejový fanoušek a Radek sleduje formuli 1. Každý máme svůj oblíbený sport.
Určitě jste už někdy byli na vyprodaném fotbale, můžete porovnat ten kotel? Fotbaloví fanoušci vs. fanoušci Kabátu.
Ota: Na našich koncertech se méně nadává než na fotbalových zápasech.
Milan: I když, vole, nevíš, třeba nám taky nadávaj. (smích)
Poslední tři zastávky turné„Po čertech velkýmu turné 2019“ k 30. výročí kapely zbývají poslední tři zastávky. V sobotu 15. června Kabát zahraje doma, na fotbalovém stadionu v Teplicích. O týden později, 22. června, zaplní pražský stadion Slavie v Edenu a turné zakončí až 14. září v plzeňském Amfiteátru Lochotín. Frontman Josef Vojtek ale ani po pěti letech nezapomněl na obří koncert na Vypichu. „Hráli jsme tam k našim 25 letům. Přišlo přes sedmdesát tisíc lidí a atmosféra byla prostě nádherná. To byl jeden z těch vrcholů kariéry,“ vzpomíná. V Praze se Kabát představí i na podzim, 26. září zahraje při otevření nové haly O2 universum. „Celý výdělek půjde na nadaci Dejte dětem šanci. Pomáhá dětem, které opustí dětské domovy a musí se zorientovat v praktickém životě,“ říká kytarista Ota Váňa. |
Sledovali jste hokejové mistrovství světa? Pokud ano, co říkáte na Čechy?
Ota: Hráli pěkně, ale na zápasy jsme nesehnali lístky. Navíc jsme měli ještě hodně práce před začátkem turné.
Milan: Měli jsme pět hráčů v nejproduktivnější desítce. To se normálně nestává a o něčem to vypovídá. Měli prostě peška, klidně mohli porazit Rusko. Dala se dohromady dobrá parta a dobře se na jejich hru dívalo.
Máte za sebou už řadu turné. Oživujete si je nějak i třeba jenom pro sebe? Třeba jen tím, že změníte hotel a podobně.
Milan: Jezdíme tak málo, že je pro nás vždy všechno nové, protože si už nepamatujeme, co bylo. Poněvadž už nám neslouží hlavy. Když jsme přijeli do Brna, hned jsem si říkal, že v jakém hezkém hotelu jsme ubytovaní. A chlapi hned, vždyť jsme tu ubytovaní vždycky, ty vole. (smích)
Fanoušci chodí na vaše koncerty, protože rádi zpívají známé hity. Neštve vás už nějaká z písniček tak, že u ní skřípáte zuby?
Ota: Tím by se žádná kapela neměla zabývat. Zaplať pánbůh za každý hit. Zeptejte se Micka Jaggera, jestli ho baví hrát Satisfaction. Jsme rádi, že máme písničky, které si lidi přijdou poslechnout.
A co přezdívky? Máte mezi sebou v kapele nějaké méně známé?
Ota: To ani ne. Jen Radek Hurčík je odjakživa Hurvajs. Tak se říkalo už jeho tátovi, teď i bráchovi. Mají to v rodině.
Milan: Protože se tak hýbou, mají dřevěné pohyby. To jsou kyčle, klouby v hajzlu. A Tomáši Krulichovi se říkalo samokrop, protože je introvert a rád pil sám.
VIDEO: KABÁT - Malá dáma:
