Láska? Potřebuji čistou hlavu, říká zápasník Jiří Denisa Procházka

  • 16
Zápasník MMA Jiří Denisa Procházka (28) za poslední vyhraný zápas v Las Vegas dostal čtvrt milionu dolarů. Třicet procent z výhry ovšem zůstalo v USA. Svalovec prozradil, že má momentálně období, kdy to s holkami nehrotí. Soustředí se především na svoje řemeslo, kterému chce být oddaný na maximum.

Než jste v Las Vegas knockoutoval Dominika Reyese, s jakými pocity jste šel na zápas?
S absolutní prázdnotou. Emočně jsem byl vyklidněný, až pak v posledních vteřinách jsem to „vyhypoval“, aby energie ze mě jenom proudila. Tady o tento stav stále usiluji, abych v něm i trénoval a mohl v tomto vyklidněném stavu nastupovat do zápasu.

Cítíte se v okamžiku vítězství jako nadčlověk?
Nadčlověk? Ne. Cítím se jako normální člověk, který jenom využívá svůj maximální potenciál. Ale to máme všichni v sobě. Máme superschopnosti, které v sobě akorát necháváme odpočívat a nikdy je neaktivujeme, což je škoda. Jenom to čeká, až to využijeme.

Jak aktuálně vypadá váš jídelníček pro tento týden?
Pro tento týden jím, jak jsem při chuti. Dám si třeba oblíbená jídla jako párek v rohlíku nebo smažený sýr s něčím. Prostě cokoliv, na co mám chuť. Samozřejmě když není zbytí, tak sáhnu třeba i po nějakým „mekáči“. Ale snažím se většinou stravovat zdravě.

Setkáváme na natáčení talk show 7 pádů Honzy Dědka, kde jste svůj účes nazval anténou. Je vaším talismanem?
Ani ne talisman. Prostě je to můj styl, kterým si připomínám okamžiky  boje. Abych mohl být naplno zaměřený na to, na co chci, a chytat super signál. (smích)

Brněnský bojovník Jiří Procházka

Pracují vaše instinkty i v běžném životě? Dokážete vycítit potenciálního přítele, nebo naopak podrazáka?
Toto máme v sobě snad všichni přirozeně. Záleží jenom, jak jsme napojeni na intuici. Občas mám problémy s tím, že jsem moc přepnutý do  tréninkového módu, situaci hltám až moc. Vidím prostor, dívám se na lidi, jak se hýbou, abych byl připravený. Už to dělám automaticky a musím to spíše držet při zemi.

Jste dítětem devadesátých let. Ovlivnila vás nějak tato doba?
Samozřejmě. Mám nádherné vzpomínky na dětství, ať už jsou to věci, co byly v televizi, nebo o čem se mluvilo, co bylo aktuální. Jsem za to strašně rád, že jsem měl dětství, oproti tomu dnešnímu, tak nějak normálnější. Kamarády. Bez mobilu nebo bez tolika elektroniky.

Čím vás přátelé obohacují?
Je to inspirace. Proto mám kolem sebe lidi, které mám. Řekl bych, že je to oboustranná výměna tady těchto věcí. Věřím, že si předáváme jen to nejlepší. Proto se snažím, abychom si v partě udrželi stejné lidi.

Jste ve znamení Vah. Pozorujete na sobě nějaké charakteristické rysy tohoto znamení?
Ano. Snažím se držet balanc, jak duševní, tak myšlenkový, abych se tolik nevychyloval. Protože dokážu žít jak v absolutním extrému rozhazování a být naprostým egoistou, ale zároveň umím být i naprosto odevzdaný, duchovně založený člověk.

Jiří Denisa Procházka (vpravo) a jeho trenéři Jaroslav Hovězák (vlevo) a Martin Karaivanov

Na tréninku a zápase fungujete na sto procent. Když přijde na lásku, také milujete na sto procent?
Láska... Myslíte teď konkrétně holku? To se nedá mluvit o lásce, protože na slovo láska je více úhlů pohledu. Pomalu zjišťuji, nebo takové jsou moje zkušenosti, že když člověk cítí tu absolutní lásku, tak ji nelze zaměřovat pouze do jednoho objektu. Bylo by to sobecké. Láska je život sám. Tak nějak cítím, že potřebuji být sám. Ale je to nádherná věc, když se bavíme čistě o lásce mezi dvěma lidmi. To souznění je nádherná věc.

Potřebujete čistou hlavu? Ten vztah vás při přípravě zatěžuje?
Potřebuji čistou hlavu. Jsem takový, že se na lidi kolem sebe hodně napojuji, takže mě ovlivňují. Nemůžu si úplně dovolit, aby mě ta holka, když se bavíme konkrétně o holce, nějakým způsobem rozptylovala, vyváděla z míry. Proto to nenechávám do tohoto zajít, abych to měl furt ve svých rukách.

Působíte na lidi, kteří vás neznají, raději autenticky, nebo tajemně?
Dříve spíš tajemně, že jsem i sám na sebe hrál tu samurajskou roli. Ale teď když cítím, jak se mi to zas nasáklo pod kůži, tak jsem spíš už jen svůj.

,