Herci byli jeho otec, dědeček i pradědeček. Herci jsou i dvě nejstarší z jeho pěti dětí – syn Jakub a dcera Mariana. A taky bývalá i současná manželka. A jeho maminka byla loutkoherečka. David Prachař loutky nevodí, ale umí je vyřezat. Zatímco jeho otec Ilja Prachař byl třicet let věrný Divadlu na Vinohradech, on je téměř dvacet let spjatý s Národním divadlem. Vedle toho má soukromé Divadlo Verze, které založil se svou druhou ženou Lindou Rybovou.
Našel byste na pandemii koronaviru něco pozitivního? Když děti přestaly chodit do školy, bylo nás pět v malém pražském bytě, a tak jsme přejeli na chalupu. Zkoušel jsem v Národním divadle, ale byl jsem vlastně nezaměstnaný. V březnu jsem se zabavil kácením stromů, dělal jsem zásobu dřeva na zimu. Přečetl jsem knihy, které na mě čekaly. Třeba Turgeněvovy Lovcovy zápisky, a znovu jsem přelouskal Dostojevského. A byla to nádhera. Měl jsem na to konečně čas a klid. V kůlně jsem měl uloženou starou lípu, koupil jsem si dvě nová dlátka a vyřezával jsem. Pro kolegu z Národního Ondřeje Pavelku jsem udělal sochu Jana Nepomuckého ke studánce. Dětem jsem už před časem vyřezal betlém, celkem 52 figurek. Před Vánocemi ho pokaždé staví a mají z toho radost.
Děti mi hrozně kradou věci, třeba oblečení. Ve skříni už nemám žádná trika s dlouhým rukávem, nosí je dcery. Všem rodičům doporučuju mít nějakou malou skříňku, která jde zamykat.
