Nahé ženské tělo odhozené do mělkého koryta Břežanského potoka zpola zakrývalo pár náručí seschlého listí. Kriminalistům, kteří v sobotu 15. září 1990 ohledávali místo činu na okraji Prahy, bylo jasné, že mají co dělat se sexuálně motivovanou vraždou.
Netušili však, že i v éře raketově rostoucí kriminality půjde o kauzu, jež zřejmě nemá v dějinách české kriminalistiky obdobu. „Smrt nastala uškrcením,“ konstatovali soudní lékaři. Zjistit identitu oběti se detektivům podařilo záhy. „Šlo o Blanku B., prodavačku, která se příležitostně živila prostitucí,“ uvádí bývalý kriminalista Miloslav Jedlička.
Jako první si policisté k výslechu pozvali přítele oběti. Vyšetřovatelé již věděli, že se v noci 14. září 1990 Blanka s partnerem ostře pohádala v jednom z barů v ulici V Jámě v centru Prahy. Emotivní výměnu názorů potvrdili hosté i personál. Jenže mužova výpověď, že Blanka z baru odešla sama, seděla.
Poslední stopu zanechala na Václavském náměstí. Podle svědků se tady před půlnocí dala do řeči s mužem tak okolo čtyřiceti let, zřejmě elegánem, možná blonďákem. Víc informací k jeho popisu detektivové „mordparty“ nezískali. Jak se dostala z centra patnáct kilometrů daleko na okraj metropole, zůstávalo záhadou.
Praha, Vídeň i Florida
Zatímco v Praze stopa po vrahovi beznadějně chladla, rakouská kriminálka měla alarm. Na začátku října 1990 zmizela ve Štýrském Hradci Brunhilda Masserová.
To, co z jejího těla zbylo, nalezli náhodou turisté o tři měsíce později za městem v odlehlém lesíku. I ji vrah uškrtil a pochoval v mělkém korytě potoka. „To, jak vrah s oběťmi nakládal a zbavoval se jich, patřilo k jeho signatuře. Tedy jakémusi rukopisu,“ konstatoval psycholog Joža Spurný z policejní akademie.
Těla uškrcených žen policisté našli i u Lustenau a Vídně. Na podzim 1991 trápily spolkovou policii čtyři nevyřešené vraždy prostitutek. Speciální tým komisaře Ernsta Geigera neměl podezřelé ani pořádné stopy. Průlom ve vyšetřování zajistil penzista, bývalý detektiv.
Podle „rukopisu“ zabijáka si vzpomněl na kauzu z roku 1974. Tehdy za vraždu studentky skončil na doživotí za mřížemi Jack Unterweger. Toho znal v 90. letech v Rakousku kde kdo. Muž s tváří anděla se ve vězení dal na psaní. Lyrické básně Běsnící já, drama Výkřik strachu či autobiografie Očistec z něj udělaly hvězdu. V roce 1990 pro něj rakouská intelektuální smetánka vymohla podmíněné propuštění.
Z Jacka se okamžitě stala celebrita, debatoval v televizi, publikoval články o prostituci a světě zločinu. „Věřili byste, že mě kdysi psychiatr označil za agresivního psychopata se sadistickými sklony?“ ptal se jednou sugestivně na obrazovce.
Detektivové vyrazili po horké stopě, spojili si Unterwegerovy cesty a místa nálezu obětí. To je přivedlo i do Prahy. Unterweger sem v září 1990 přijel jako novinář svým luxusním bílým BMW. Z Vídně vyrazil na reportáž o prostituci.
„V pátek 14. září se bavil s bezdomovci a prostitutkami,“ uvedla do protokolu žena, jež mu dělala tlumočnici. Před půlnocí Jacka na Václavském náměstí opustila. Pár minut poté potkal Blanku B.
Vyšetřovatelé našli i Unterwegerovo BMW. Bohužel na šrotišti. Technici však odvedli vynikající práci. Ve vraku nalezli vlas. Podle analýzy DNA patřil Blance B. Při procesu sehrál roli klíčového důkazu.
Unterwegera zatkla FBI v roce 1992 na Floridě. V USA se věnoval reportážím o prostituci. Jeho cestu za velkým tématem v Los Angeles tehdy zaplatily životem tři uškrcené ženy.
Unterwegera obžaloba v Grazu vinila z 11 vražd. „Při vraždách a brutálním zacházením s obětí šlo o patologickou touhu po mstě a absolutním podmanění žen,“ objasnili motiv psychiatři.
Nakonec 29. června 1994 padl verdikt, Jack si za devět vražd vyslechl doživotní trest. Pár hodin po rozsudku se ve věznici Karlau oběsil na gumě od tepláků. Uzel byl stejný jako u smyček, jimiž odpravil své oběti.
