„Ta cedule tady být nesmí,“ upozorňuje koordinátorka pro vizuální smog Kristýna Drápalová brigádníka v restauraci na Královské cestě v centru Prahy. Ten ji neochotně odnese. „Stejně ji tam za pět minut vrátí,“ povzdechne si úřednice a jde dál.
Poutač, který brigádník odnesl, stál přímo na ulici a byl opřený o historický domovní portál. Takovou propagaci zakazuje nařízení Rady hlavního města. Vymáhat jej je ale náročný proces, který navíc nemusí mít příznivý konec.
„Může se stát i to, že cedule zmizí, my uzavřeme správní řízení a ona se tam další den objeví znovu. Pak celý několikaměsíční proces začne znovu,“ vysvětluje Drápalová.
Stačí ujít pár metrů a z dveřnic u obchodu se suvenýry „křičí“ sytě modrý poutač. Ten je ovšem zcela legální.
„Ty dveřnice jsou v soukromé nemovitosti a zavírají se dovnitř. Legálně tedy nejsou ve veřejném prostoru a my na ně tudíž nemůžeme vztáhnout naše nařízení,“ popisuje spletitou situaci koordinátorka. „Vždy se ale snažíme řešit spory dohodou a ptáme se majitelů, jestli by jejich provozovny nevypadaly lépe, kdyby nebyly zahlcené tolika prvky.“
Je rikša kolo? Podle zákona ano, i když je to reklama
Podobné to je u nespočtu dalších podniků. Nejdůkladněji bývají ale oblepené salóny s thajskými masážemi.
„Zvlášť tady to mají velice dobře vymyšlené a jsou přesně na hranici zákona,“ říká Drápalová.
Před jejich pobočkami navíc často stojí svítící rikši ve stejných barvách. Prokázat, že fungují jako poutač, se ale magistrátu zatím nepodařilo. Zákon ji totiž chápe jako jízdní kolo, a to na ulici samozřejmě stát může.
„Skrze živnostenský úřad jsme se pokoušeli prokázat, že se jedná o reklamu, ale odvolací orgán, tedy ministerstvo průmyslu a obchodu, naši argumentaci pokaždé zamítlo,“ popisuje Drápalová.
Magistrát poukazoval na shodné firemní barvy i kulturní příbuznost thajské rikši s thajským salónem. Zároveň jeho úředníci zdokumentovali, že rikšu vždy ráno na ulici umisťují zaměstnanci salónu a večer ji uklízejí. Ani to podle ministerstva nestačilo.
Byrokratický spletenec
Na základě zákona o regulaci reklamy zakázal pražský magistrát svým nařízením už v roce 2017 řadu způsobů, jakými bylo možné šířit reklamu na území památkové rezervace. Omezila se tak třeba reklama na osobních automobilech, polepy výloh nebo rozdávání letáků.
„Nařízení ale může být uplatňováno jenom na veřejných místech. Pokud si tedy někdo dá něco nepěkného do výlohy, tak na to nemůžeme,“ popisuje Drápalová.
Vedle toho ale reklamu regulují taky památkáři a stavební předpisy. V platných pravidlech je tak velmi obtížné se orientovat. Proto magistrát chystá vydání manuálu, který tato pravidla shrne na jednom místě.
„Tato pravidla jsou už teď závazná pro všechny provozovny, které jsou v městském nájmu,“ vysvětluje koordinátorka.
Věříte, že se pražskému magistrátu podaří viditelně omezit množství reklamy v historickém centru?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 26. února 2020. Anketa je uzavřena.
Manuál bude řešit i takzvané výstrče, tedy poutače na provozovny kolmé na fasádu. Těch je poměrně hodně třeba právě v Karlově ulici. Nad každým obchůdkem tam je pokaždé jedna, řada z nich svítí a každá je úplně jinak barevná.
„Myslím, že to hlavně strhává pozornost. Když jdete tou ulicí, vnímáte tolik podnětů, že po chvíli jste z nich už tak unavení, že nemáte chuť vnímat architekturu města,“ líčí Drápalová.
„Problém vizuálního smogu je ale i v tom, že město nepůsobí čistě. Pak není nikomu příjemné se v něm pohybovat a trávit v něm čas,“ popsal problém před časem architekt Institutu plánování a rozvoje Martin Špičák.
Přesně opačná je situace třeba na Masarykově nádraží. Tam se při rekonstrukci dbalo na to, aby všechny vývěsní štíty provozoven byly vyvedené ve stejném materiálu a třeba výstrče jsou takřka stejné. Odjezdová hala tak působí kultivovaně a čistě. Něco podobného je ale v centru města nemyslitelné.
Dobré příklady se tam ale najít dají. Velmi čistým dojmem působí třeba pobočka řetězce Bageterie Boulevard v Karlově ulici. „Pozitivní je zejména to, že výlohy nejsou ničím polepené a je vidět dovnitř. Hned je to něco jiného, než když na tom je několik plakátů různých velikostí a různých grafických stylů,“ chválí Drápalová.
