"To já si myslím, že nejlepším přítelem člověka je prase," pronesl jednou při návštěvě Kralup nad Vltavou Josef Švejk. Byl podzim, konec října 1911 a on seděl s drogistou Vaňkem v řeznictví U Kohouta a pojídal dršťkovou polévkou.
Právě tahle a pár dalších poznámek o Kralupech v románu Jaroslava Haška způsobilo, že teď v Kralupech mají velký plán.
Vojenskou lékařskou komisí byl sice Josef Švejk definitivně prohlášen za blba, ale to nic nemění na tom, že by nemohl mít sochu. A to zrovna ve městě na Mělnicku.
Petrohrad, Samara, Kralupy
V Česku je několik Švejkových hospod a řada obvykle nepříliš povedených suvenýrů, sochy se ale Švejk, téměř národní hrdina, ve své vlasti zatím nedočkal, přestože ve světě mu jich stojí celkem třináct – hlavně na Slovensku a v Polsku.
Loni jednu odhalili také v ruské Samaře, už od roku 2003 stojí další, v životní velikosti, v Petrohradě. A teď Kralupy nad Vltavou.
Úryvek z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové válkyZ místa, kde ležel Švejk, ozvalo se zívnutí a bylo slyšet, jak Švejk mluví ze spaní: "To mají pravdu, paní Müllerová, že jsou si lidi podobný. V Kralupech stavěl pumpy nějaký pan Jaroš a ten se podobal hodináři Lejhanzovi z Pardubic, jako když mu z voka vypadne, a ten zas byl tak nápadně podobnej jičínskýmu Piskorovi a všichni čtyři dohromady neznámýmu sebevrahovi, kterýho našli voběšenýho a úplné zetlelýho v jednom rybníku u Jindřichova Hradce, zrovna pod dráhou, kde se asi vrhnul pod vlak." - Ozvalo se nové zívnuti a potom ještě dodatek: "Potom ty všechny vostatní vodsoudili k velkej pokutě, a zejtra mně udělají, paní Müllerová, cezený nudle." Švejk převalil se na druhý bok a chrápal dál, zatímco mezi kuchařem okultistou Jurajdou a jednoročním dobrovolníkem nastala debata týkající se věcí v budoucnu. Pozn.: Úryvek z kapitoly Z Hatvanu na hranice Haliče |
"S nápadem přišla skupina občanů, kteří se zabývají životem a dílem Jaroslava Haška a postavou Josefa Švejka. Upozornili na to, že Kralupy jsou v Haškově slavném románu sedmkrát zmíněny," vysvětlil Petr Holeček, starosta města a předseda nedávno vzniklého spolku.
Z Kralup pocházel drogista Jan Vaněk, který se v knize Jaroslava Haška nejen vyskytuje, ale byl také skutečnou osobou, s kterou se spisovatel znal. Vaněk byl účetní šikovatel v rakousko-uherské armádě a Hašek mu údajně pomáhal v kanceláři.
Dobrý voják se psem
Hlavními iniciátory vzniku sochy je čtveřice kralupských "švejkologů" říkající si skupina G4.
Na sklonku letošního března v kralupské restauraci U Kohouta, tedy v místech, kde se románoví hrdinové roku 1911 potkali, založili Spolek pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech, jehož členy se stali také potomci Jaroslava Haška, zastoupení vnukem Richardem, který je předsedou Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška, a pravnukem Martinem.
První socha Švejka v Česku by mohla zpestřit začátek pěší zóny v kralupské Husově ulici. Nápad už posvětila rada města. O tom, jak bude socha Švejka vypadat a kolik peněz na ni je potřeba vybrat, členové spolku zatím zcela jasno nemají. Do značné míry to bude záviset na tom, s jakou odezvou se veřejná sbírka setká.
Nějakou představu si místní "švejkologové" však již utvořili. "Ideál je ten, že by Švejk seděl na lavičce a k noze by se mu tulil pes. Pro štěstí by tam mohlo být i psí hovínko," popsal Kamil Hainc, propagátor sochy Švejka a místopředseda spolku. Podle něj by bronzová podobizna Švejka mohla vyjít na 400 tisíc korun.
Rodina Hašků vznik sochy vítá. "Patříme do rodu Haška, proto tuto aktivitu podporujeme a jásáme nad ní," říká Richard Hašek. "Švejk byl chytrý a lidský a v tom je i česká povaha. Vyjadřuje přirozenost, humanitu a zdánlivou hloupost, která má moudré jádro," dodává.
