Slovo kultura lze u Karla Högera psát s takovou samozřejmostí a oprávněností jako u málokteré jiné celebrity 20. století. Tuto větu napsal před třemi lety publicista a teatrolog Vladimír Just. Stalo se tak u příležitosti stého výročí narození tohoto významného herce.
Ač zemřel již před více než šestatřiceti lety, pravdivost Justových slov v sobotu dopoledne nadobro stvrdí pietní akt, při kterém ostatky Karla Högera spočinou v kryptě českého panteonu Slavín na Vyšehradě.
"S touto myšlenkou přišla manželka pana Högera a bez jakýchkoliv pochybností odpovídá poslání, jež bylo zamýšleno zakladateli Slavína," řekl Václav Liška, předseda spolku Svatobor, který dominantu Vyšehradského hřbitova spravuje.
Jméno legendárního umělce se silným charizmatem a podmanivým hlasem se v zaklenuté kryptě objeví na leštěné desce ve společnosti dalších bardů Národního divadla, Jaroslava Marvana či Zdeňka Štěpánka.
O tom, že jde o poměrně vzácnou událost, hovoří fakt, že posledním, jehož ostatky skončily mezi nynějšími pětapadesáti osobnostmi, byl dirigent a skladatel Oskar Nedbal.
Ačkoliv zdeptán těžkým osudem ukončil svůj život skokem z okna záhřebského divadla již v roce 1930. "Akt se konal v květnu 2006, kdy tam byly uloženy ostatky převezené ze hřbitova v Chorvatsku," řekl jednatel spolku, historik Václav Potoček.
Poslední skutečný pohřeb Slavín pamatuje v roce 1996, kdy byla do krypty uložena urna s ostatky světově proslulého dirigenta Rafaela Kubelíka, který ten rok zemřel ve Švýcarsku.
Zbývající hrobka na Slavíně možná zůstane prázdná
V bohatě zdobené a běžně nepřístupné kobce, která se skrývá pod monumentálním sarkofágem se sochou okřídleného Génia vlasti, zůstane ještě jedna prázdná hrobka.
"Ta je určena pro uložení jedné rakve nebo maximálně sedmi uren. To znamená, že jedno volné místo by eventuálně mohlo sloužit buď jednomu čestnému pohřbu v rakvi, nebo pohřbům v urnách," dodal Potoček. Přitom upozorňuje, že možná zůstane navždy prázdné.
"Samozřejmě nelze spekulovat, kdo by si toto čestné místo zasloužil a kdo ne, to by skutečně nebylo etické. Nicméně tento způsob pohřbívání, tedy na společném místě, je už s koncem 20. století vlastně taková historicky uzavřená záležitost. Rodiny řady význačných umělců, kteří by si jistě takové místo spočinutí zasloužili, si přejí, aby byli pochováni v rodinných hrobech," vysvětlil Potoček.
Podle něj se v poslední době hovořilo například o slavném herci Radovanu Lukavském či Rudolfu Hrušínském, ale ti jsou pohřbeni právě v rodinných hrobech. "Pan Höger nemá potomky, proto je to trochu jiný případ," uzavřel Václav Liška.
Podívejte se do krypty na vyšehradském hřbitově
26. listopadu 2011 |
