Jako má lidské tělo srdce, které nonstop žene krev od hlavy až po malíčky, má i Praha svou centrálu, v níž dispečeři čtyřiadvacet hodin bdí nad zdárným tokem vody ve vodovodní síti.
"O havárii, jako byla ta středeční v Kobylisích, se tak dozvíme prakticky okamžitě. Na místo jsme tak mohli vyslat posádku už ve chvíli, kdy problémy zaregistrovali první lidé," říká manažer centrálního dispečinku Pražských vodovodů a kanalizací Jan Záveský, který je zodpovědný za bezproblémový chod složité sítě potrubí i hladké zvládnutí havárií.
Není možné havárii odhalit ještě předtím, než potrubí tak fatálně praskne?
Je i není. To, co se stalo v Kobylisích, jsme ale dopředu odhalit nemohli. Tam prasklo potrubí v délce pěti metrů naráz.
Kdy můžete podobnému problému zabránit?
Pokud to začne jako malý únik vody. Máme Prahu rozdělenou na dvě stě pásem, u nichž vyhodnocujeme noční minimální průtoky. Ty jsou dány zkušenostmi, stářím sítě, počtem odběratelů, těch kritérií je víc. Pokud někde čidla hlásí problémy, které trvají delší dobu, uděláme preventivní měření a případně potrubí opravíme.
I malá díra v potrubí je nebezpečná?
Kdybychom ji nechali být, zbytečně bychom ztráceli vodu. A navíc by se z malého problému časem stal velký, který bychom později zaregistrovali na povrchu jako velkou havárii.
Vodovody tedy stále sledují nějaká čidla nebo kamery?
Ano, naši dispečeři mají k dispozici on-line přenos průtoku a tlaku vody, chodu čerpadel, hladiny vody ve vodojemech a podobně. Na dálku můžeme tohle všechno řídit a ovlivňovat - zvýšit hladinu vody, otevřít nějakou armaturu, snížit tlak v potrubí.
A když nastane velký problém?
Tak nám dá alarm ihned vědět. Na monitorech máme všechna schémata a čísla, která si můžeme detailně prozkoumat. Jakmile ale někde dosáhnou některé z údajů mezní hodnoty, ozve se signalizace sama.
Havárie řadu v pražských Kobylisích odřízla od pitné vody 50 tisíc lidí
Bagr se snaží dostat k prasklému vodovodnímu řadu v Kobylisích
Jsou v roce období, kdy víte, že se bude alarm ozývat častěji?Samozřejmě, nejrizikovější je vždycky období klimatických změn.
Tedy když začne mrznout?
Anebo je dlouhou dobu horko. I když potrubí leží v hloubce minimálně jeden a půl metru, kde půda nezamrzá, pořád pracuje. Po čtrnácti dnech mrazů se půda začne roztahovat a tlačit na potrubí, které může prasknout. Potom nastane obleva a je to podobné, stejně jako nyní, kdy začala země prosychat. Rizikové jsou i lijáky po dlouhodobém suchu.
Zdá se, že ani neexistuje počasí, které by potrubí nepoškodilo.
Ale kdepak, třeba letošní zima na rozdíl od té loňské až tak hrozná nebyla. Letos ale byla po červnových povodních země hodně nasáklá vodou, takže když přišlo sucho, prosychající půda se hodně smrskla.
Může tedy podobná havárie nastat kdykoliv znovu?
Nestrašte. Ale vyloučit se to samozřejmě nedá.
Problém při středeční havárii se zřejmě znásobil i tím, že potrubí zásobovalo velké množství lidí.
Pochopitelně, zásobuje velkou a osídlenou lokalitu a navíc prasklo blízko vodojemu. Tím pádem ho nebylo možné takzvaně přepásmovat, tedy napojit na jiný zdroj vody. Stává se, že praskne třeba velké potrubí mezi dvěma vodojemy a udělá se velká laguna někde na silnici. Lidi si toho ale ani nevšimnou, protože je napojíme na vodu odjinud.
Tentokrát si ovšem obyvatelé výpadku všímali. Hlavně kvůli náhradním dodávkám, vadilo jim, že vody byl nedostatek. Jak je to možné?
Bez vody bylo kolem padesáti tisíc lidí. I když jsme je zásobovali ze všech přívěsů a cisteren, které máme k dispozici, další jsme si vypůjčili v Kladně a Teplicích a ještě vypomohli pražští hasiči, pro lidi to samozřejmě bylo nepohodlné.
Kolik vody jste do ulic poslali "na kolech"?
My jsme poslali sedmadvacet cisternových přívěsů o dvou kubících, osmaosmdesát kubíků přivezly autocisterny a ještě přibližně patnáct zvládli hasiči. To je dohromady 157 kubíků. A všechny cisterny byly několikrát naplněny.
Víte o místech, kde může potrubí prasknout spíš než jinde?
Vyhodnocujeme kritická místa v Praze, rizikovost je dána materiálem potrubí, jeho stářím, lokalitou, kterou zásobuje, a dalšími asi dvaceti kritérii. Podle toho navrhujeme Pražské vodohospodářské společnosti, kde investovat do rekonstrukce vodovodní sítě.
Zásobování takového velkého města vodou je zodpovědná práce. Zvlášť když je v něm třeba tolik nemocnic.
Proto existují havarijní krizové plány, které se týkají asi padesátky zdravotních zařízení - nemocnic, významných poliklinik nebo míst, kde se provádí hemodialýza. Ty musí být přednostně zásobovány vodou, máme u nich označeny přípojky, můžeme tu vodu čerpat přímo z auta. A pokud to jen trochu jde, necháváme u nich vodu puštěnou, dokud naše náhradní zásobování nepřijede.
Což v případě pražských ulic zacpaných kolonami aut může být opravdu nadlouho.
V takovém případě naši cisternu doprovází dokonce policejní auto se zapnutou houkačkou. Naštěstí se to stává jen jednou dvakrát do roka.
