Kuriózní vycházka Salony lásky starého pražského ghetta, kterou nově pořádá spolek Praha Neznámá, ukazuje, že muži měli dříve k návštěvě Prahy úplně jiné důvody. Kde všude byly v dobách Židovského Města nevěstince a jak se u nás dařilo prostitutkám?
„Jmenuji se Dana Kratochvílová a provedu vás po historii bordelů a špeluněk páté pražské čtvrti, tedy tehdejšího Židovského Města.“ Už první věta pronesená průvodkyní vyvolá mezi skupinou asi dvaceti lidí, kteří přišli na neobvyklou prohlídku, salvu smíchu. Je sobota odpoledne a stojíme za hotelem InterContinental, kde vše začíná.
Praha Neznámá, která pořádá i další kuriózní prohlídky hlavním městem, zařadila dnešní téma do svého repertoáru teprve nedávno. Jaké lidi zaujalo? Přišli jak mladí, tak starší páry nebo matka s dcerou. Trochu rozpačitě po sobě pokukujeme, přece jenom tu nejsme kvůli historii Karlova mostu.
Prostituce kvetla za Karla IV.
Prostituce je v podstatě stará jako lidstvo, dozvídáme se. Už Eva biblická se prý prodala za jablko. „Víte, kdy prostituce v Praze nejvíce vzkvétala?“ ptá se průvodkyně. Nevíme. Padají tipy jako 16. či 17. století, ale dobu Karla IV., jak zní správná odpověď, si netipl nikdo.
Než tuto novinku stačíme vstřebat, průvodkyně nám ukazuje první místo, kde kdysi býval nevěstinec. Na náměstí Curieových za zmíněným hotelem stávala vyhlášená hospoda a tančírna U Lišků. Navštěvovali ji plavci, tedy ti, kteří plavili vory. „Ten neví, co je svět, kdo u Lišků se netočil s děvou jako květ,“ zpívávalo se tu prý.
Přejdeme do ulice Elišky Krásnohorské, která se kdysi jmenovala Cikánská. Hned vedle synagogy tu bývaly tři nevěstince. Jeden z nich, Aaro, patřil mezi luxusnější podniky. A nabízel specialitu: rusovlasou nymfomanku Janu.
Ta údajně byla své práci natolik oddaná, že když onemocněla, utekla z nemocnice a vrátila se do salonu lásky, kde se oddala hloučku opilých vojáků. „To je hezké, když někoho baví práce,“ glosuje to jedna z účastnic. Rozpaky nás totiž pomalu opouštějí, smějeme se a pokládáme dotazy.
Jen občas schytáme nějaký ten udivený pohled kolemjdoucích, to když zrovna zaslechnou některé ze slov, která by asi od průvodce Prahou nečekali. Pokračujeme dál, do dnešní Maiselovy, tehdejší Rabínské ulice. Ve zdejším domě bývala „denice“, tedy nejhorší možný druh hospody, která ožívala až po půlnoci. Sexuchtiví muži nepřišli zkrátka ani v Červené ulici.
„Tady byla domovem neřest a večer lákala červenými lucernami k návštěvě. Byly tu uličky, v nichž byl každý dům hanbincem, špeluňky, kde necudnost spala v jedné posteli s hladem, kde provozovaly svou ubohou živnost souchotinářské ženské s odkvetlými půvaby,“ popisuje ve své povídce Strašidlo židovského města spisovatel Paul Leppin.
V téže ulici byly masné krámky, kde se prodávalo maso. Krámy byly natřeny načerveno, aby nebyla tolik vidět krev, proto ulice získala přízvisko „Červená“. Celou řadu „bordel papá“, tedy majitelů salonů lásky, tvořili detektivové a policejní konfidenti. Své prostitutky využívali jako informátorky.
„Bývalý detektiv Leopold Frýdman provozoval nevěstinec, velmi nákladně zařízený, kterému se říkalo, že je rakouským politickým pelechem,“ vypráví Kratochvílová. Málokdo by tušil, že dnes nevinně vyhlížející Fišerovo knihkupectví v Kaprově ulici bývalo také sídlem neřesti.
Od roku 1875 tam byly v nelegálním nevěstinci drženy dvě kněžky lásky – Katarína Žáčková a Barbora Potůčková. Na přelomu století bylo v témže domě nabízeno šest až osm děvčat a za pobavení s nimi se platily 4 koruny.
Bordel u uzenářky Dvořačky
Na místě dnešní Filozofické fakulty stál Bordel U Dvořačky, který patřil uzenářce Barboře Dvořákové. Její dva synové byli majitelé posledního bordelu v Praze, který byl zrušen v roce 1922, aby ustoupil nové stavbě ministerstva průmyslu a obchodu.
Vůbec nejhorší nevěstinec byl na Staroměstském náměstí, na místě, kde dnes stojí radnice. Jmenoval se Batalion a šlo o rohovou sklepní místnost, do které vedly vchody z ulice U Radnice a z boční Platnéřské. „Scházela se tam spodina včetně kriminálních živlů a lehkých žen. Vedl to tam zkrachovalý právník Uher, kterému utekla žena. Podnik byl policejně uzavřen v roce 1893,“ říká průvodkyně.
V domech v Platnéřské byly luxusní bordely bývalého detektiva Emanuela Kauckého, který zbohatl tím, že jezdil nakupovat starožitnosti a diamanty do Antverp na burzu. Své slečny, jak nám sdělila průvodkyně, učil nejctnostnější morálce tehdejších nevěstinců pokáráním „Ty krávo, na tobě je vidět, žes ještě nebyla v Evropě“.
Zavítal sem dokonce i arcivévoda, který z nedostatku drobných musel nechat v zástavě prstýnek s iniciálami F. J. I. Dostal ho zpět po zaplacení, když majiteli slíbil titul dvorního dodavatele.
Uplynula asi hodina a půl poutavé procházky, je čas se rozloučit. „Dost mě to bavilo, už se těším, až půjdu zase, tentokrát na Prahu astronomickou,“ řekl po skončení jeden z účastníků.
