Když se v Klecanech na Praze-východ kopne do země, je nanejvýš pravděpodobné, že u toho budou chtít být archeologové. Toto městečko je totiž společně se sousedními Zdiby vyhlášenou archeologickou lokalitou. V minulosti tam proběhla už řada archeologických výzkumů a právě teď se v Klecanech dokončuje možná ten nejzajímavější.
Během zemních příprav na stavbu několika rodinných dvojdomků tam na poli v ulici Čsl. armády archeologové objevili pozůstatky několika dávných sídlišť. V místech, kde mají brzy stát novostavby, už v minulosti bydleli lidé starší doby železné z takzvané halštatské doby (800–500 let před n. l. – pozn. red.). Následně pak Germáni a Slovani.
„Dalo se předpokládat, že zde něco bude, protože nedaleko na kraji Zdib probíhal také výzkum naleziště z doby římské,“ říká Martin Macháček, terénní technik Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (UAPPSC), který vykopávky v Klecanech provádí. To potvrzuje i starosta Klecan Daniel Dvořák: „Myslím si, že to v této lokalitě byla jen otázka času.“
Archeologové na staveništi našli tisíce úlomků staré keramiky a zvířecích kostí. „Bylo toho opravdu hodně,“ dodává Macháček. Největší překvapení ovšem přišlo až před koncem výzkumu, to když se během skrývky ornice pod jedním z budoucích domů v tmavé takzvané kulturní vrstvě (zemina vzniklá letitým působením člověka – pozn. red.) vyjevil červený kruh propálené mazanice. Při následném postupném odkrývání pracovníci archeologického ústavu zjistili, že jde o velkou hliněnou pec.
„Ze začátku se to jevilo jako malá pícka, ale při postupném odkopávání nám z toho vzešla obrovská pec. Za dvacet let své praxe vidím tento typ pece poprvé. Dalo by se říci, že jde o unikát,“ uvádí Lucia Mattiello, vedoucí archeologického průzkumu UAPPSC.
Pec užívali Germáni. Ale k čemu?
Podle Lucie Mattiello pochází pec z 1. až 4. století našeho letopočtu z doby římské, kdy oblast byla osídlena převážně Germány.
Část klenby pece, ve které jsou ještě vidět otisky proutí, kterým byla vypletena. (29. 5. 2019)
„V peci jsme nalezli pro ně typickou keramiku,“ vysvětluje Mattiello a pokračuje: „Její funkce je nyní předmětem bádání. Z pece jsme vzali maximum možných vzorků, které budeme dále analyzovat a na základě těchto analýz a analogií ze zahraničních výzkumů pak dokážeme určit, k čemu sloužila. Je možné, že to byla pec na pálení keramiky, kterých se u nás dochovalo strašně málo, nebo to byla například udírna.“ Podle velikosti pece lze soudit, že nebyla jen domácí, ale sloužila celé osadě.
Větší část práce teď mají archeologové před sebou. Z nálezů musí udělat výbrusy a analýzy. „Budeme dělat například makrozbytkové analýzy, z nichž se pozná, zda tam nejsou například nějaká obilná zrna nebo zbytky jiného organického materiálu, třeba masa,“ přibližuje Lucia Mattiello.
Kromě toho se budou dělat i teplotní analýzy, které určí, jaké teploty na pec působily. Ty pak napovědí, k čemu mohla sloužit.
Archeologové se nakonec neostýchali ani pec zčásti rozřezat. Vzhledem k tomu, že by její přenesení bylo technicky velmi komplikované, a tím i finančně nákladné, rozhodli se ji ponechat na místě. V budoucnu tedy nad ní vyroste nový dům.
„Pořídili jsme alespoň její 3D fotografie a také máme řadu poznatků o ní. To je tedy to, co nám po ní zůstane,“ říká Mattiello.
Sídliště několika kultur
Kromě pece, která se stala zlatým hřebem výzkumu, nalezli archeologové na nyní zkoumané lokalitě v Klecanech četné zbytky lidských sídel, zejména Germánů ze starší doby římské a následně pak Slovanů.
„Nejběžnější stopou jsou střípky rozbitých keramických nádob. Tehdy sice lidé nejčastěji používali nádoby a nástroje dřevěné, ale z nich se samozřejmě nic nedochovalo,“ vysvětluje archeoložka Mattiello.
Nalezené střepy rozbitých nádob, ale třeba i zvířecí kosti jsou vlastně staré vyhozené odpadky. Archeology v Klecanech však potěšily i nálezy celých keramických nádob z doby římské a potom z období časných Slovanů.
V době římské, tedy v 1.–4. století našeho letopočtu, stály podle Lucie Mattiello ve zkoumané lokalitě stavby převážně germánského osídlení, které byly většinou nadzemní, a po kůlech, které byly jejich stěžejní konstrukcí, tu dodnes v zemi zůstaly takzvané kůlové jámy. „Sloupy byly opleteny proutím a omazány mazanicí. Domy pak někdy byly dokonce natřeny na bílo vápennou omítkou. Střechy bývaly doškové, tedy ze slámy,“ popisuje Mattiello. Kromě obytných domů byla v místě i hospodářská stavení a ohrady na dobytek.
Z doby Slovanů archeologové našli minimálně jednu časně slovanskou stavbu zhruba z poloviny 6. do poloviny 7. století n. l. „Byla to polozemnice zahloubená asi tak metr do země. Její součástí byla i malá pec a celkově to bylo obydlí neuvěřitelně miniaturní, zhruba 2 metry na 2,5 metru,“ vypočítává vedoucí průzkumu Lucia Mattiello.
