V červnu 1992 cvičili v nočních hodinách v Průhonickém lesoparku příslušníci Útvaru rychlého nasazení. Během tréninku je zaujal nezvyklý zápach. V křoví pak objevili ženské tělo ve značném stupni rozkladu. Mělo otevřený hrudní koš a vyňaté všechny vnitřní orgány. Nedaleko těla se našly brýle a boty oběti.
Po dvou dnech měli kriminalisté jistotu, že se jedná o Ditu Hrabánkovou. Po mladé ženě pátrali už dva týdny. Zmizela beze stopy 27. května.
O den dřív se na autobusové zastávce v Jičínské ulici v Praze 3 seznámila s údajně vysokým a štíhlým blonďákem, který se jí představil jako Marek. Jeli spolu linkou 136 a domluvili si schůzku - zítra v pět odpoledne u vršovického Koh-i-nooru. Další den na ni Dita odešla. To bylo naposledy, co ji viděli živou.
Vražda vyvolala velký rozruch. Tým, který se ji snažil objasnit, pracoval se třemi verzemi. Mohlo jít o rituál nějaké sekty, čin těžkého devianta nebo - a to v historii české kriminalistiky zaznělo údajně poprvé - o komerční využití orgánů.
V průběhu vyšetřování vyloučili policisté nejprve satanisty. K tomu, že by se v tehdy ještě Československu vyskytovala sekta vraždící lidi během rituálních obřadů, neexistovaly žádné poznatky. Pravděpodobnou se nejevila ani verze o odběru orgánů. Ke zdárnému výsledku je totiž zapotřebí sterilní operační sál a speciální vybavení pro transport. Odběr srdce, plic či ledvin někde v parku byl těžko představitelný.
Zůstávala třetí verze: deviant - třeba nekrofilní sadista, možná kanibal. Pitva prokázala, že vrah usmrtil Ditu tupým úderem do pravého spánku, kdy jí prorazil lebku. Zda ženu znásilnil, nebylo možné kvůli pokročilému rozkladu těla zjistit.
Její hrudník otevřel se zručností patologa či pitevního laboranta. Orgány si odnesl, ale něco ve „vyloupeném“ těle zanechal. Zbytek tenkého střeva podvázal pramínkem vlasů, které Ditě nepatřily. Podle expertizy mělo jít údajně o vlasy jiného neznámého mrtvého člověka.
27. listopadu 1992, přesně půl roku poté, co Dita zmizela, se na černé skládce v Malešicích našla kabelka s jejími doklady. Byla ve stavu, jako by ji tam někdo odložil jen krátce předtím.
Kamila s uřezanýma rukama
Policisté prověřovali například lékaře, laboranty, veterináře, sanitáře, řezníky ale i pracovníky pohřebních ústavů. Když se v zahraničí objevila podobná vražda, zkoumali, jestli může mít souvislost s případem z Průhonic.
Podobně bestiální zločin se přitom odehrál půl roku před Ditinou vraždou na Moravě. Na konci prosince 1991 byla v Ostravě za porubským sídlištěm nalezena mrtvola dvaadvacetileté Kamily Fajtové. Někdo ji zardousil, otevřel hrudník, z něhož vystupovaly vnitřnosti, odřezal jí ruce v zápěstí a odnesl si je. Podle znalců mohl pachatel používat „trofej“ při masturbaci.
Kriminalisté opět prověřovali desítky lidí a narazili na pětadvacetiletého Petra S., třikrát soudně trestaného sexuálního devianta, který v Porubě bydlel. Násilník a exhibicionista sice tvrdil, že má na dobu vraždy alibi, ale policisté to vyvrátili.
Muž souhlasil s testem na detektoru lži, ale při otázkách souvisejících s vraždou byl značně nervózní a ukázalo se, že nemluví pravdu. K obvinění to však nestačilo. V hledáčku policie zůstal do června 1998, kdy spáchal sebevraždu. Otázka, zda byl pachatelem v případu Kamily nebo i Dity, tak zůstala bez odpovědi. Někteří kriminalisté odmítli obě vraždy spojovat, podle spisovatele Viktorína Šulce ale tyto případy několik společných znaků měly.
Dalším člověkem, jehož policie v souvislosti s kauzou Hrabánková zmínila, byl šestatřicetiletý Zdeněk T. z Votic na Benešovsku. Jezdil v autě na výlety a nabízel osaměle jdoucím ženám svezení. Tahal je za ruce a nutil k nasednutí do vozu. Policie ho podezřívala, že zbil v lednu 1994 osmnáctiletou dívku ze Sedlčan a pak shodil její bezvládné tělo pod Cholínským mostem do vody, kde se v bezvědomí utopila.
Zdeněk T. později zemřel násilnou smrtí. Dva muži ho utloukli baseballovou pálkou kvůli autu, které mu chtěli uloupit. Jeho tělo zabalené do pletiva pak svrhli z mostu do údolní nádrže Švihov na Želivce. Když policisté dělali v bytě u Zdeňka T. domovní prohlídku, mezi adresami mnoha dívek a žen objevili kontakt na Ditinu matku.
Vražda Dity Hrabánkové vyvolala ve své době podle některých pamětníků podobný ohlas jako například orlické vraždy. Případ byl v roce 2012 promlčen a stal se jedním z velkých policejních pomníků, tedy nevyřešených kriminálních případů devadesátých let.
