„Nápad přinést loutky do nemocnice dostal kamarád a spolupracovník mojí maminky pan Otokar Seifert, imigrant žijící v Ravensburgu. Já jsem mu dramaturgicky pomáhala jak v Ravensburgu, tak třeba ve Stuttgartu. To mě přivedlo k myšlence zavést něco podobného s dalšími dvěma přáteli i u nás,“ vysvětluje zakladatelka a předsedkyně spolku Marka Míková.
Přes tisíc návštěv za rok
Radost nemocným dětem přinášejí členové spolku už takřka 18 let. Na začátku herci docházeli jen do motolské nemocnice, kde odehráli zhruba dvanáct představení za rok. V současnosti už je to ale ročně více než tisícovka návštěv nemocnic a léčeben po celé České republice po celý rok.
Navzdory tomu, že hlavními diváky loutkových představení jsou děti, snaží se spolek rozveselovat také seniory, a tak mezi vybranými místy nechybějí ani léčebny dlouhodobě nemocných nebo domovy pro seniory. „Také staroušci velmi hezky reagují na naši práci. Moc rádi s námi především zpívají písničky,“ sděluje producent spolku Jakub Matějka.
Ještě před Štědrým dnem rozdávali loutkáři svou „medicínu“ ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Krči. Vánoční svátky strávili v motolské nemocnici, kam míří i dnes. U loutek se pravidelně střídá 27 stálých herců, přičemž jejich řady občas doplní i slovenští umělci ze sesterského spolku. „Jsou to zpěváci, loutkáři, herci a je mezi námi i jedna psychoterapeutka,“ vysvětluje Míková.
Děti, které Vánoce neřeší. Místo dárků touží, aby jim někdo četl nebo pohladil |
Pro nejmenší děti loutkáři sehrávají především klasické pohádky, jako je Červená karkulka, ale navštěvují na odděleních také dospívající děti, pro které mají v repertoáru třeba Prodanou nevěstu nebo Malého prince.
„Funguje to báječně, protože loutka je velmi podobná hračce. Děti se jí tak nebojí, hrají si s ní a povídají a přitom úplně zapomenou, že jsou nemocné,“ vyzdvihuje Míková.
Během adventního a vánoční období si loutkáři na vystoupení berou maličké betlémky, se kterými improvizují za zvuku koled. Speciálně na svátky nazkoušel spolek hru Cesta do Vánoc. Příběh složený z lidových barokních textů a doplněný o koledy se odehrává v bohatých kulisách s velkými vyřezávanými marionetami.
„Návštěvy v nemocnicích jsme letos doplnili i o představení v loutkových divadlech, tak, aby děti, které nás znají z nemocnic, za námi mohly přijít do opravdového divadla. A jako poděkování za jejich práci zveme i lékaře a další zdravotnický personál,“ říká Matějka s tím, že představení hrají také v léčebnách, kde je na to prostor.
Noví diváci z Ukrajiny
Nemocné pražské děti nebyly letos jediné, které potřebovaly na chvíli zapomenout na těžkosti a chmury. Začátkem března totiž do Prahy začaly proudit desetitisíce Ukrajinců, kteří prchali před válkou v jejich domovině. Většina z nich přitom byly matky s jejich vystrašenými a zmatenými dětmi.
Právě Loutky v nemocnici město požádalo o pomoc v rámci Krajského asistenčního centra, které pro uprchlíky vzniklo. A herci postupně působili na všech místech, kde centrum fungovalo, tedy v Městské knihovně, Kongresovém centru a nakonec i ve Vysočanech. Například v Kongresovém centru děti se svou tahací harmonikou a loutkami tučňáků bavil i známý klaun a herec Jiří „Bilbo“ Reidinger.
„Děti jsou všude stejné, rády se smějí a loutky zkrátka fungují vždy. Loutka žabáka kváká ve všech jazycích stejně,“ podotýká Míková. „Naučili jsme se řadu ukrajinských písniček, které zpíváme dodnes, protože nemocných dětí z Ukrajiny je tu pořád hodně,“ dodává.
Primář, který lečí vlídným slovem a muzikou, zahrál malým pacientům |
Spolek dokonce hrál ve vlacích, kterými uprchlíci přijížděli. Herci jim přitom rozdávali omalovánky se slovníčky, čímž se snažili alespoň trochu pomoct s jejich začleňováním v nové zemi.
I pro zocelené herce, kteří už přihlíželi bezpočtu dětského trápení, byla tato zkušenost obrovsky náročná. „Při mojí první návštěvě v Městské knihovně to bylo šílené. Lidé tam čekali i tři dny, než se na ně dostala řada. Děti nevěděly, co se s nimi děje. I pro nás, kdo jsme zvyklí na ledacos, to bylo těžké emočně ustát,“ vzpomíná Hana Grančicová, jedna z hereček, která se na chodu asistenčního centra podílela a momentálně působí ve vánočních představeních.
Děti jsou všude stejné, rády se smějí a loutky zkrátka fungují vždy.
