Příběh řeckého dramatika Sofokla pojednává o dceři bývalého thébského krále Oidipa, která se vzepře rozhodnutí nového krále Kreonta a přes jeho přísný zákaz pohřbí svého bratra. Inscenaci režíruje dvojnásobný držitel Ceny Alfréda Radoka Štěpán Pácl.
„Jako režisér vnímám Antigonu ve třech rovinách. Zásadní je nepochybně spor hlavních figur mezi strachem a láskou, kterou zde chápu jako určitou sílu či potřebu dopřát milované osobě i po její smrti poslední poctu. Na druhé straně stojí sebejistota Kreonta, že jej nic a nikdo nepřevyšuje, což vede ke strachu, že o to vše přijde. Dále je tu politický rozměr a samozřejmě rodinný, který mi přijde nejdůležitější. To, že se celá událost odehrává v jedné rodině, dává příběhu neuvěřitelnou sílu,“ vysvětluje Štěpán Pácl.
Ústřední dvojici v Plzni ztvární Zuzana Ščerbová a Martin Stránský. „Tato hra potvrzuje, že mýlit se je lidské a přiznat, že ses mýlil, není žádná ostuda. Člověk totiž může v dobré víře ublížit i svým nejbližším. Pak se jedná opravdu o velikou tragédii,“ říká Martin Stránský.
Stejně jako před padesáti lety použili inscenátoři překlad uznávaného dramatika, básníka a redaktora Václava Renče. Ten místy nahrazuje text řeckého dramatika svým vlastním.
Nejde však o provokativní aktualizaci, ale o snahu podat divákovi starověký text srozumitelněji.
„Překlad Antigony od Václava Renče se mi dostal náhodou do ruky před dvěma nebo třemi lety. Byla to vlastně jen chvilka, ale zapůsobil na mě. Je to doslova české znění Sofoklova jazyka s využitím všeho, co čeština svými bohatými prozodickými a rytmickými vlastnostmi umožňuje,“ sděluje Pácl.
Sofokles patří společně s Aischylem a Euripidem k nejvýznamnějším starověkým dramatikům.
Od ostatních autorů té doby se odlišuje tím, že děj jeho her neovlivňují bohové, nýbrž lidé. Sofokles napsal 123 tragédií, z nichž se dochovalo pouhých sedm.
