Takzvané akce Kámen byly jedny z nejodpornějších akcí Státní bezpečnosti v době totality. Práce na jejich zdokumentování se podobá detektivní práci.
„Jednalo se pochopitelně o přísně utajované akce. V archivech jsou často neúplné informace. Proto to nikdo nechce dělat. Já jsem to vzala do ruky v době, kdy už se všichni tímto tématem přestali zabývat,“ říká spisovatelka a badatelka Václava Jandečková, která o akcích Kámen napsala knihu Falešné hranice.
Co byly akce Kámen?
Jednalo se o nezákonnou provokační metodu, kterou StB používala od dubna 1948 až do konce roku 1951. V roce 1952 možná ještě také, k tomu ale nemám žádné důkazy. Další oběti paradoxně zachránila železná opona. Princip metody byl jednoduchý. Oběti byly nátlakem přinuceny k pokusu o emigraci. Příslušníci a agenti StB pak předstírali převaděče, německé pohraničníky, americké důstojníky. Za falešnou hranicí, kterou StB vytvořila, získaly oběti pocit bezpečí. Pro velitele StB pak nebyl problém dostat z nich informace, o které stáli.
Václava Jandečková
|
Jak byla akce úspěšná?
Maximálně. Příběhy, které ve svých knihách popisuji, jsou ale velice odlišné. Vždy měly úplně jinou zápletku a jiný důvod, proč se konkrétní lidé stali obětí. StB chtěla například tímto způsobem infiltrovat konkrétní ilegální skupinu, někdy po nich ale chtěli například získat patent. Motivy se lišily. Řada z obětí vůbec za hranice nechtěla. Někdy to trvalo týden, někdy měsíce, vyprovokovat lidi k emigraci. Proto StB vytvářela různé nátlakové akce. Obětem bylo telefonováno nebo je někdo zastavil, že jim hrozí zatčení. V nátlakových metodách Stb neznala žádné hranice.
Kolik obětí akce Kámen měly?
Obětí byly pravděpodobně stovky. V knize Falešné hranice popisuji 40 případů. Akce byly nesmírně utajované. Řada příkazů byla pouze ústní formou, proto je velice těžké o akci Kámen hledat potřebné důkazy. Naštěstí se mi podařilo vypátrat paměti jednoho z hlavních aktérů akcí Kámen Stanislava Lišky. To byla velice zajímavá osobnost, velitel stanice SNB ve Všerubech, kde proběhla vůbec první akce Kámen, byť tento název dostala až později. Jednalo se o takzvaně dvojitého agenta. Protože byl protikomunisticky zaměřený, spolupracoval s Američany a napomáhal přechodům lidí přes hranice. StB o tom neměla z počátku nejmenší tušení a vybrala jej jako jednoho z těch, kteří se museli zapojit do akce Kámen. Měl tři děti a StB jej v podstatě vydírala. Díky jeho pamětem jsem se dozvěděla, jak v zákulisí jednotlivé operace na Všerubsku na jaře 1948 probíhaly. Byl to mimochodem Stanislav Liška, který podal informace využité ve filmu Swingtime, který o akcích Kámen vypráví.
Na kterých místech StB falešnou hranici vytvořila?
Prvním místem byla obec Myslív u Všerub nedaleko Domažlic. První obětí se zde stal Jan Prošvic, zakladatel značky ETA. Další akce proběhly u Aše, Háje - Staré Vody u Lázní Kynžvart, Kamence - Tří Seker u Mariánských Lázní, Rybníka Kajetán u obce Tři Sekery, Pavlovy Hutě - Jalového Dvora u Tachova a Plané a Svatého Kříže u Chebu. Tato zločinná metoda se určitě používala i jinde, ale zatím k tomu nemám podklady. U Tachova se odehrál zajímavý příběh pro Plzeň. Do pasti zde nalákali viceředitele Škodových závodů Emanuela Valentu, člověka, který uměl šest světových jazyků a také byl jediným Čechoslovákem, který dostal Carnegieho cenu za výzkum v Británii. Paradox je, že vůbec nevěděl, že se stal obětí akce Kámen. To bylo ostatně velmi časté. Vězeňské tresty za tento „přechod hranic“ přitom zněly někdy i na doživotí. StB vždy sehrála dokonalé divadlo. V případě Emanuela Valenty jej po výslechu falešní němečtí pohraničníci přivezli zpátky na hranici a sehráli komedii, že českým pohraničníkům dají uprchlíka, když jim druhý den přinesou potraviny a cigarety. A Valenta tomu věřil celý život. Teprve když si jeho dcera přečetla mou knihu, napadlo ji, jak to s jejím otcem mohlo být ve skutečnosti. Hrála v tom roli drobnost. Když se Emanuel Valenta vrátil z vězení, vyprávěl jí, že na budově pohraničníků bylo napsáno Grencpolizei místo Grenzpolizei. StB zde, stejně jako v mnoha jiných německy či anglicky psaných textech, udělala gramatickou chybu.
ČTĚTE TAKÉ |
Jaká byly struktura organizátorů akce Kámen?
V čele stála zpravodajská centrála na ministerstvu vnitra. Tam bylo operativní oddělení, které dělalo akce v pohraničí. Z velitelství StB bylo později umožněno organizovat akce Kámen krajskými velitelstvími, která jednotlivé úkoly dále předávala okresním úřadovnám. Do akcí se zapojovali i příslušníci SNB a pohraniční stráže. Postupné delegování na nižší úrovně pomohlo při zpětném hledání bližších informací o jednotlivých postupech v rámci akcí Kámen. Nižší útvary je totiž nesměly provádět bez vědomí nejvyšších míst. Když se objevil nějaký vhodný případ, psali žádost na velitelství StB do Prahy, které spadalo pod ministerstvo vnitra. Součástí žádosti byl i návrh realizace. Psaly se podrobné plány, kde se dokonce popisovalo, kdo jakou roli bude hrát, v kolik a kde se to bude konat. Používala se krycí jména nebo počáteční písmena. Při své práci pak musím vycházet z jiných indicií, jako je například popis cesty a podobně. Po uskutečnění akce se pak posílaly zprávy o realizaci, vše se zakládalo do takzvaných operativních svazků. Pokud se dochovaly, jsou to ty nejcennější materiály při bádání.
Kdo byl vlastně autorem myšlenky akcí Kámen? Měli i v tomto případě vliv přítomní sovětští poradci?
Jeden z velitelů StB Antonín Prchal kdysi uvedl, že otcem myšlenky byl Evžen Abrahamovič. Ten ale zase tvrdil, že to byl pravděpodobně Josef Stehlík, velitel Krajského velitelství StB Plzeň. Co se týče sovětského vlivu, podobná metoda se v Sovětském svazu používala už před druhou světovou válkou. Řeknu vám příklad. Při jedné akci Kámen se stali obětí dva lidé z Vysočiny, kteří vedli protikomunistickou skupinu. StB vymyslela, že toto ilegální podzemí na Vysočině zlikviduje. Metoda byla stejná jako jinde. Napojili se na ně, hlavní organizátory vyprovokovali k útěku za hranici, při výslechu na falešné hranici získali hesla, následně převzali skupinu a zlikvidovali ji. Z Krajského velitelství StB Brno to řídil Alois Zahajský, bývalý partyzán se svým velmi dobrým kamarádem velitelem StB v Jihlavě Vratislavem Jelínkem. Spolupracoval s nimi ještě jeden jejich dobrý známý ze stejné partyzánské skupiny Rudolf Procházka, který už za války přišel ze Sovětského svazu a hned po únoru 1948 začal působit na ministerstvu vnitra. Když byla akce proti protikomunistické skupině na Vysočině úspěšně provedena, Zahajského povýšili na velitele StB do Prahy a Jelínka přeložili na krajské velitelství do Karlových Varů. A z těchto pozic tito tři kamarádi akce Kámen úspěšně šířili. Neříkám, že to je důkaz. Ale jak vidíte, akce Kámen organizovali lidé, kteří k této metodě mohli u Sovětů přičichnout.
Jaké jsou ohlasy na vaši práci?
Zájem je veliký. Ve Všerubech, na místech kde akce Kámen byly zahájeny, vznikly letos na jaře dvě naučné tabule, které popisují, co se zde odehrávalo. V plánu jsou další. Když lidé za obcí Všeruby prošli přes falešnou hranici na hrázi rybníka, byli odvedeni do budovy, kde probíhal výslech. To je kousek dál ve vesničce, která už zanikla a je srovnána se zemí. Starosta dokonce začal být otevřený myšlence, že by se zde vybudovala replika této budovy se stálou expozicí. Chystám také putovní výstavu, která by byla věnována všem akcím Kámen, které se mi podařilo zdokumentovat. Začala by na podzim ve Kdyni v bývalém hotelu Modrá hvězda, kde byly první oběti ubytovány. Poté by putovala po místech, kde se odehrály následné události a zavítat by měla i do Drážďan. V místním divadle Staatsschauspiel Dresden dokonce chystají v říjnu hru s názvem Operation Kámen, která by měla být v listopadu uvedena také v pražském divadle Archa.
