To bych nechtěl soudit. Jedna strana je mrtvá a druhá si může vykládat, co chce. A včíl rozhoduj.

říkám to pořád, když na silnici narazíte na dementa, nikdy se do ničeho nepouštět, objet, nechat být, vyzuřit se do sebe. Ten dement pak jednou, dřív či později narazí na stejného dementa a toto je výsledek.

Sám nevím, jak bych v pozici koloběžkáře situaci vyřešil a neskončil po tom na hřbitově nebo ve vězení. Když vás někdo fyzicky napadne, navíc zezadu a opakovaně, může to ve vás vzbudit všelijaké přírodní pudy.

To vcelku sedí. Zejména když protivník je motorkář, protože tam opravdu nevíte na jakého bezmozka narazíte. Jednou jsem měl možnost vidět, jak bezmozek na motorce jel těsně vedle auta a snažil se patrně ukponout zpětné zrcátko. Za volantem byla ženská. Asi tomu králi silnic dost rychle neuhnula. Ale i tak jsem neveřil vlastnímu zraku. Kdyby cukla volantem, tak nemá šanci. A i kdyby se zabil, tak ona je v podstatě z obliga. Bude se točit na tom, že jak se lekla, tak škubla volantem. Prvotní agrese byla z jeho strany. Stejně jako v tomto případě.

2x testosteron, 2x alkohol, 2x zničený život.

testosteron 1x. tomu kolobrndovi byl motorkář nespíš úplně jedno

Těžko soudit, ale řekl bych, že není moc pravděpodobné, že si vraždící monstrum na kolobrndě vyčíhlo motorkáře, opakovaně ho dohánělo a napadalo, až to skončilo smrtí.

Tak té zloby a nenávisti byli plni zjevně oba.

Skoda, ze si nelze poslechnou i verzi druhe strany. Je snadne vse hodit na zavrazdeneho.

Jak víte, že byl zavražděn, tedy že obžalovaný měl úmysl ho usmrtit?

Já si myslím, že celý koncept přiměřené obrany je špatně. Proboha proč by měla být obrana přiměřená? Vždyť je to úplně k smíchu. Pokud mě někdo napadne (pěstmi, kopanci do hlavy apod.) a je prokazatelně agresor, tak chci přeci proti němu použít nepřiměřenou obranu ! Já s ním nejsem v ringu, já s ním neměřím síly , já ho potřebuju sejmout a dostat se ze situace, kterou mi svou agresivitou a silou vnutil a předejít mým možným zraněním (nebo zraněním mých blízkých).

Pokud proti němu použiju přiměřenou obranu, akorát riskuji, že ho naštvu a vytáhne nůž. A pak moc šancí mít nebudu.

Takže dostat agresora, který mě mlátí pěstmi, do kravaty a přiškrit ho způsobem že ztratí vědomí, mi přijde naprosto v pořádku a zcela žádoucí.

Jen můj názor.

Já si také myslím, že by se mělo zjišťovat pouze a výhradně, jestli šlo o obranu. Nějakou "přiměřenost" považuji za nesmysl. Normální člověk se brání takovým způsobem, jaký zvládne a takovými prostředky, jaké má k dispozici. Navíc, jsem-li napadena, musím počítat s nejhoršími úmysly ze strany pachatele, tedy se bránit tak, jako by mi šlo o život.

Ale také je možné, že motorkář ho upozornil na světla ,on se na něj hned vrhnul a uškrtil ho. A ten příběh s naháněním si vymyslel, aby to vypadalo líp.

Jestli to bylo tak jak říká, normálně bych ho osvobodil. Byl opakovaně napaden a jen se bránil. To že někoho, kdo tě mlátí držíš ve vypjaté situaci kterou nezpůsobil kravatě, aby ho zpacifikoval, není rozhodně ani snaha o ublížení na zdraví. Normálně sice platí pravidlo, že se nemáš bránit ale utéct, ale koloběžkář motorkáři asi těžko uteče. Možná jen že by někde přelezl plot čímž by způsobil zase jiní trestní čin. Soudce se zástupcem jako vždy po bitvě generálem.