Jeden z nejvzácnějších brouků Evropy není pro Šumavu novým druhem. Jeho přítomnost byla zaznamenána už na konci 19. století.
„Konkrétně v roce 1898 byl zachycen v oblasti Trojmezné. Z roku 1928 máme záznam z Plesné, o sedm let později byl trnoštítec zachycen na Železnorudsku, v roce 1965 u Plešného jezera, kde byl objeven také v roce 2014,“ vyjmenoval zoolog Správy Národního parku (NP) Šumava Vladimír Dvořák.
Podle ředitele NP Šumava Pavla Hubeného byl kolem roku 1930 dokonce zjištěn vývoj dvou jedinců u Medvědího potoka v kolejovém pražci u Vimperka.
Ze záznamů z let 2003 až 2020 byl doložený výskyt jen několika jedinců na osmi lokalitách v jižní části Šumavy. Přestože bylo jisté, že na Šumavě trnoštítci nachází vhodný biotop, nikdo dosud nedokázal zhodnotit, jak na tom vlastně jejich populace je. S nápadem cíleného monitoringu přišli kolegové z Národního parku Bavorský les, kteří mají speciální nárazové lapače se samičími feromony.
Sedmdesát brouků na 14 lokalitách
Lesníci je umístili v padesáti lokalitách napříč národním parkem, zejména v místech, kde v letech 2007 až 2012 proběhl přirozený rozpad dospělého lesa. A pravidelně je kontrolovali. Brouky, kteří se do nich zachytili, označili kódem a vypustili zpět do přírody. „Takto jsme celkově odchytili sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách zejména na jihu území,“ sdělila výsledky monitoringu entomoložka Lucie Ambrožová.
S jedinou výjimkou se jednalo o bezzásahové plochy s ponechaným a nevytěženým dřevem. Trnoštítec totiž ke svému vývoji nejčastěji vyhledává padlé kmeny, stojící torza či pařezy větších průměrů. Stejně jako kornatec velký, který se na Šumavě objevil po více než sto letech.
Trnošítec vyžaduje ke svému životu dřevo se speciálními podmínkami. Ideálně to, které je v kontaktu se zemí, odkud přijímá vlhkost, zároveň je osluněné, v okolí nemá příliš vysokou vegetaci a je napadené hnilobou. Ideální podmínky jsou například v lokalitě Na Ztraceném či na Trojmezné, kde se v roce 1998 a 2011 konaly blokády ekologických aktivistů. „Znovu se tak potvrzuje, že vybojovaná bezzásahovost není pro přírodu žádnou katastrofou, jak někteří předpovídali,“ konstatoval ředitel Hubený.
Vzácný brouk byl potvrzen i v zásahové části NP, kde se stromy těží. Po těžbě ale veškeré dřevo lesníci nevyklízí, záměrně zde nechávají torza smrků.
Díky monitoringu odborníci zjistili, že trnoštítci mohou přelétávat do vzdálenosti až několika kilometrů. Bude tedy zajímavé sledovat, kam až se vzácný bezobratlý živočich rozšíří.
27. července 2011 |
