Na zmíněné plzeňské technice jsem studoval v první polovině osmdesátek. Ruštinu pro většinu kroužků (byla tuším v prváku a druháku) tam učil zasloužilý kmet pan Vereščinský. Byl národností buď Rus nebo Ukrajinec, to nebylo známo, kterého do těch končin zasel konec druhé světové, alespoň se to tak vykládalo.
Další o něm už lze zkopírovat z povídky Šimka a Grosmana o profesoru Zelí. Protože skutečně, "měli jsme ho rádi. Učením nás nezatěžoval". Už zase mimo klasiky, chápal, že ruština populární není a že nám zřejmě ani téměř k ničemu nebude. Semestr v jeho podání vypadal tak, že první hodinu vykládal o grafickém původu znaků, např. A - ze slova alef = býk a namaloval na tabuli schematizovanou hlavu býka s rohy která, když se převrátila, dala písmenko A. Na další hodiny buď nechodil anebo na nich vykládal celkem ceněné příběhy ze života.
Vtipné bylo, když za rok, za dva, když už jsme ruštinu neměli, člověk vstoupil do třídy a tam na tabuli byla hlava býka s nápisem alef. Hned bylo zřejmé, že v učebně před námi byla ruština.
Co se týká vyučovaného marxizmu (který skutečně zahrnoval dějiny, ekonomii a filozofii), jsem za tu dvouhodinu týdně rád dodneška. Hned vysvětlím proč. Byť látka byla podávána tendenčně se záměrem ovlivnit, přesto řada odučených informací byla obecně platná. V zásadě to dělalo dojem, že se prostě učí obecná teorie a k ní vždy pak takový povinný přílepek dobové ideologie. Ten ovšem bylo lze snadno prohlédnout a tedy udělat si svůj názor dost se blížící objektivitě. Dodneška jsem za to rád, byla to škola, jak získávat informace z ideologicky a propagandisticky deformovaných zdrojů, kterých je dodneška kolem nás habaděj.
Dnešní techniční vysokoškoláci něco podobného jako základy filozofie atd. nemají a myslím, že jim to chybí. Jistěže loutkoherci (tahající za nitky tohoto systému) jsou za to rádi.
