Devětačtyřicetiletá žena má doma hemodialyzační přístroj od března. Pochvaluje si, že jako účetní může chodit každý den do zaměstnání a může si provádět hemodialýzu častěji, než když třikrát v týdnu vždy po dobu pěti hodin podstupovala tuto proceduru v nemocnici v Plzni.
„Výkon domácí hemodialýzy je v Česku legislativně možný od 1. ledna 2015. Pacientovi tak odpadá transport do dialyzačního střediska, odpadá mu pevný režim našeho střediska,“ vysvětlila vedoucí lékařka dialyzačního centra v bývalé vojenské nemocnici Lada Malánová.
„Paní Věra vypadá dobře, pracuje, ale kvůli přidruženým onemocněním nemůže být léčena transplantací ledvin. Na dialýzu po selhání ledvin chodila od roku 1999 do roku 2000, pak podstoupila transplantaci. Ledvina vydržela devět let, ale od roku 2009 se znovu léčí dialýzou,“ popsala lékařka.
Díky pomoci přátel si mohla předělat byt
Podle Věry Fialové může mít dialýzu doma i díky tomu, že na ni dohlíží její syn. V době pročišťování krve totiž musí být s pacientem někdo doma pro případ, že by nastaly komplikace.
„Kdyby mi ale někteří přátelé finančně nepomohli s předěláním bytu, nikdy bych doma přístroj neměla,“ podotkla paní Věra, která se podle zdravotní sestry Evy Schlachtové naučila zacházet s přístrojem během zhruba osmi týdnů.
Pacientka uvedla, že po instalaci domácí hemodialýzy se cítí zdravotně mnohem lépe, protože jí odpadly přejezdy do střediska. Zafungovalo prý i to, že si může dialýzu provádět častěji a kratší dobu, zhruba dvacetkrát do měsíce po dobu tří až čtyř hodin.
