Nové představení Příliš drahý jed mohou diváci vidět na Malé scéně Nového...

Nové představení Příliš drahý jed mohou diváci vidět na Malé scéně Nového divadla J. K. Tyla v Plzni. | foto: Ladislav Vaindl, 5plus2.cz

Na Malé scéně nabízejí detektivku, love story, frašku i grotesku v jednom

  • 0
Činoherní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni si jako další letošní premiéru vybral současnou oceňovanou hru britské dramatičky Lucy Prebble Příliš drahý jed. Dramatický příběh podle skutečné události, kdy byl v roce 2006 v Londýně zavražděn ruský agent Alexandr Litviněnko, se odehrává na Malé scéně Nového divadla.

Inscenaci nastudoval režisér Adam Doležal. Litviněnka otráveného dvojicí ruských agentů hraje Vladimír Pokorný, jeho ženu Marinu ztvární Zuzana Ščerbová. Do důležité role nejprve ředitele Federální služby bezpečnosti, a pak prezidenta ruské federace Vladimira Putina byl obsazen Michal Štěrba.

Hra podle knihy novináře Luka Hardinga měla světovou premiéru před čtyřmi lety v Londýně a autorka za ni získala Cenu kritiků za nejlepší britskou hru roku a nominaci na Cenu Laurence Oliviera.

Dílo se zabývá skutečným příběhem člověka, který vystoupil proti nespravedlnostem režimu ve své původní vlasti, byl donucen s rodinou emigrovat a jeho život byl ukončen dvojicí ruských agentů, kteří ho otrávili radioaktivním poloniem. Jed však nebyl správně použit a Litviněnko umíral přes tři týdny.

Událost se odehrála v listopadu roku 2006 v Londýně – tehdy svět obletěla dnes už ikonická fotografie muže zničeného účinkem jedu v nemocniční posteli. Marina Litviněnková se ve hře k tehdejším událostem vrací a v době postfaktické pátrá po pravdě.

Detektivka, love story, fraška i groteska

„Příliš drahý jed není čisté dokudrama, je to hra, která se dynamicky pohybuje jak v různých časových rovinách, tak i v různých žánrech – od detektivky, politické hry přes thriller, love story, frašku až po grotesku,“ komentuje dílo dramaturg Zdeněk Janál, podle jehož slov autorka Lucy Prebble váhala, jestli samotného Putina zobrazí ve hře. „Nechtěla přispívat k jeho mytologizaci, ani mu dělat negativní reklamu. Nakonec se ale bez něj jakožto symbolu zla a rozehrávače všeho tehdejšího dění neobešla,“ dodal.

„První, čím mě hra trkla do nosu, je její specifická práce s divákem. Postavy se obracejí přímo do publika a jedna konkrétní se snaží publikem manipulovat a vnutit mu svoji verzi vyprávěného příběhu, přičemž záměrně narušuje dění na jevišti,“ upozorňuje režisér Adam Doležal, pro kterého je to po Čarodějkách ze Salemu a Králičí noře třetí setkání s plzeňským činoherním souborem.

Na jevišti se vystřídá 22 herců ve více než 60 rolích a v nepočítaně prostředích. Inscenovat hru na malé scéně proto byla velká výzva pro scénografa i režiséra.

„Malá scéna celkovému vyznění sluší, ale bylo nutné vymyslet takový divadelní princip, který nám to všechno umožní. Odrazili jsme se od kabaretního vyznění předlohy a vytvořili ambivalentní prostor, který nám dovoluje hrát celý kus jako divadlo na divadle (v souznění s předlohou spíše jako divadlo na divadle, na divadle a v divadle). Vím, že to zní složitě, ale věřím, že ve výsledku to tak působit nebude. Ovšem logistická práce byla v tomto případě náročnější, než bývá obvykle.“ říká Adam Doležal.