Otvor, jehož šířka činí téměř dva metry a výška polovinu, se nachází v původní kamenné zdi.
„Do ní je vsazený klenební pás z cihel. Uvnitř prostoru jsou vidět průduchy, takže tady mohlo být otopné zařízení,“ domnívá se Jiří Orna, archeolog a náměstek ředitele pro správu sbírek a odbornou činnost Západočeského muzea v Plzni.
Odborník a jeho kolegové teď pracují s první hypotézou, že šlo o součást lázní.
Písemné dokumenty hovoří o tom, že v roce 1674 se objektu ujal Zikmund Summer. Ten zde chtěl vystavět lázně, proti čemuž se vymezili sousedi.
„Okolní obyvatelé se báli krve, která by mohla stékat ze dvora. Tehdy měly lázně mnoho funkcí. Kromě jiného se v nich běžně lidem ze zdravotních důvodů pouštělo žilou,“ vysvětlil Orna.
Nález ve dvoře Muzea loutek |
Otázkou zatím zůstává, zda sousedi protestovali proti záměru předčasně, nebo už Summer zařízení provozoval a teprve pak si občané stěžovali. Odborníci s jistotou určili stáří fragmentů, které v cihlové vestavbě našli.
Pocházejí z konce 17. nebo počátku 18. století. Některé kousky jsou zcela kompletní, jako například flakony.
„Většina z nich je však rozbitá, a proto je budeme lepit a rekonstruovat do původních tvarů. Pokud bychom nálezy spojili s historií domu, možná se jednalo o zázemí, kde stálo zařízení na ohřev vody. Případně mohlo jít o výrobnu esencí do koupele, kterými se plnily nalezené lahvičky,“ nastínil Orna.
Teď ho čeká náročná práce. Bude hledat v historických pramenech, co skutečně na dnešním dvoře Muzea loutek stálo.
„Nešťastné je, že nám úplně chybí jakékoliv informace mezi roky 1674 a 1773. V tomto období to není zcela běžné. V úvahu připadá, že šlo o opuštěný dům, o němž pak neexistovaly žádné zprávy,“ dodal archeolog.
Místo už s kolegy ze Západočeského muzea v Plzni zdokumentoval. Až bude hotová fasáda, neobvyklá cihlová vestavba opět zmizí. Vznikne zde však velkoplošný obraz netradičního nálezu. Objevené fragmenty si návštěvníci v budoucnu prohlédnou v muzeu.
Budova na náměstí Republiky patřila od středověku mezi nejvýznamnější patricijské domy. Je zapsaná jako kulturní památka. Tvoří ji dvoutraktové průčelí a zadní stavení, které spojuje úzké křídlo na východní straně dvora.
Velkolepá renesanční přestavba z let 1580 až 1590, za níž stál tehdejší majitel Jan Bakalář, se částečně dodnes dochovala.
