Správa zámku vyšla v letošním létě vstříc zájemcům o návštěvu památek a otevřeno je oproti dřívějšku i v pondělí. Díky prakticky nepřetržitému užívání se objekt dochoval v relativně dobrém stavu až do druhé půle dvacátého století, doby zestátnění, a byl dobře připraven pro expozice prezentující ukázku bydlení na šlechtickém sídle v čase přelomu 18. a 19. století.
Kozel vykukuje svou křehkou klasicistní fasádou nad stromy přilehlého parku i okolních lesů, už když se blížíme k obci Šťáhlavy u Plzně. Právě blízkost krajské metropole hraje svou roli v tom, že na Kozel míří každý víkend mnoho Plzeňanů. Je považován za jakousi vlajkovou loď mezi památkovými objekty, spravovanými plzeňským pracovištěm Národního památkového ústavu. Zde se testovaly první počítačem řízené prodeje vstupenek i mnoho dalších moderních technologických prvků, užívaných při péči o památky.
Kozel je také oblíbeným svatebním zámkem. Pro velký zájem o svatby v módním "americkém stylu", tedy s obřadem v přírodních kulisách, otevřeli Kozelští vedle zámecké kaple i venkovní čili "exteriérové svatební obřadiště". Zámecké prostředí tvoří také velmi důstojnou kulisu pro promoce absolventů Západočeské univerzity.
Památku stát zkonfiskoval rodině Waldsteinů (či psáno česky Valdštejnů) v roce 1945. Té Kozel patřil od roku 1816. Tehdy zemřel majitel zámku, Jan Vojtěch Černín z Chudenic jako bezdětný, a tak odkázal zámek i s blízkým štáhlavským panstvím svému prasynovci hraběti Kristianu Vincencovi Valdštejn-Vartenberkovi.
Kozel měl vlastně sloužit jen jako ubytovací zařízení pro majitele a hosty při pravidelně pořádaných lovech v blízkých lesích. Valdštejnové někdejší sezonně využívaný lovecký zámeček rodu Černínů přeměnili na prakticky nepřetržitě obydlené šlechtické rodinné sídlo. Jeden z příslušníků rodu, Arnošt Valdštejn, vlastnil železárny v blízkém Sedlci. Roku 1859 ovšem v Plzni založil tzv. Valdštejnské strojírny, které o 10 let později odkoupil jeden ze zaměstnanců, Emil Škoda, který z nich postupně vybudoval největší a nejvýznamnější strojírenský podnik v Rakousko-Uhersku na českém území.
V roce 1946, tedy krátce po druhé světové válce, byl Kozel vybrán k tzv. kulturně výchovnému využití a spolu s dalšími 112 památkovými objekty zpřístupněn veřejnosti. Mobiliární fond zámku, tedy nábytek a vybavení, rozhojněný předměty ze sedmdesáti čtyř tzv. svozových objektů, posloužil významnému expertovi Oldřichu J. Blažíčkovi k vybudování expozice nadčasové kvality. Blažíčkem ztvárněná expozice dodnes evokuje atmosféru života a bydlení šlechty z doby přelomu 19. a 20. století.
Každou místnost zdobí keramická klasicistní kamna, dekorovaná motivy květin s vázami a věnci. Ve vstupní hale se zachoval jedinečný komunikační systém zámku. U stropu byly zavěšeny malé zvonky. Každý zvonek měl jiné ladění, aby služebnictvo vědělo, do které místnosti jej panstvo volá. V expozici spatříme i místnost určenou k líčení a úpravě garderoby šlechtičen, Modrý pokoj, někdejší pracovnu hraběnky. Mezi zvláštnosti expozice patří i glóbus, který lze rozložit jako toaletní stolek nebo sekretář. Nechybí ani hudební salonek.
Zvláštností, dochovanou na zámku, je třeba divadlo, přestavěné z původní maštale, určené pro nejoblíbenější koně zakladatele zámku. Od první poloviny 19. století sloužilo divadlo dětem z rodu Valdštejnů pro zábavu. Dnes patří k nemnoha zachovaným divadlům oné doby.
K zábavě i poučení sloužil také kozelský zámecký přírodně krajinářský park. Je dílem S. X. France, všestranného člověka, který se kromě profese zahradníka zabýval i kreslením, fotografováním či archeologií. Svoje zahradnické vzdělání získal Franc dokonce ve vídeňském Schönbrunnu. Nicméně již původní koncept zámku vycházel - dle přání stavebníka - z myšlenek francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua, hlásajícího návrat k přírodě a budování venkovských sídel.
Zřejmě proto si Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí království českého, vybral pro stavbu místo, spjaté s pověstmi o starém pohanském zvyku dávných Slovanů, kteří právě zde měli v době rovnodennosti na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu obětovat kozla. Autorem projektu stavby, vytvořené mezi lety 1784 - 1789, se stal málo známý pražský stavitel Václav Haberditz. Později areál dotvořil J. N. I. Palliardi v celistvý komplex s jízdárnou, konírnou, lokajnou a kaplí. Zámek Kozel, ležící jižně nedaleko Plzně, se tak stal v rámci Čech ojedinělou ukázkou čisté klasicistní architektury.
Zámek Kozel proslul také skvělými koncerty v bývalé zámecké jízdárně. Hned v září zde zahraje například oblíbená Radůza. Zámek rovněž chystá na tzv. Hradozámeckou noc, která se bude konat již 3. září, řadu oživení přímo v areálu. Velký zájem již nyní budí chystaná výstava "hygienických zařízení", užívaných našimi předky, laicky řečeno, návštěvníci se dozvědí mnohé o výtvarném řešení i takových "hygienických nádob", jakými byli zdobené a malované nočníky.
