"Jsem si vědom, že to je diskutabilní úprava. Na druhou stranu použití omítky nám vyšlo na základě analýz stavu malty i kamenů použitých na věži. Tato varianta je pro ochranu brány, která není v dobrém stavu, jasně nejvýhodnější," uvedl Jan Kadlec z Národního památkového úřadu, který opravu stavby připravoval.
ZELENÁ BRÁNARenesanční předbraní a vlastní brána s 59 metrů vysokou věží je jediným významným zbytkem městského opevnění z počátku 16. století. Do dnešní podoby byla přestavěna po požáru města roku 1538 za vlády Jana z Pernštejna. Roku 1760 byly na věž poprvé instalovány hodiny. |
Jenže tento krok vyvolal ve městě vlnu nevole. Zásadní přeměna nejznámější pardubické stavby se totiž nelíbí prakticky nikomu z oslovených.
"Omítku na Zelené bráně považuji za úplnou blbost. Vím, že to je názor památkářů, ale já věřím, že se jej podaří změnit. Myslím, že by to byl zbytečný a hlavně přílišný zásah do podoby města," uvedl architekt Milan Košař, který se minulý týden stal pardubickým radním.
Podobně mluví i jeho kolega z radnice, náměstek primátorky Jindřich Tauber. "Já si to vůbec neumím představit. Myslím, že na něco takového, jako je Zelená brána, by se sahat tímto způsobem nemělo. Navíc nevím, jak by to přijali sami obyvatelé," řekl.
Jenže pro odpůrce změny mají památkáři pádnou odpověď. Zelená brána totiž byla po většinu své historie omítnutá. O svůj kabát přišla až v roce 1912, kdy se ji odpovědní lidé rozhodli převléci do rádoby historické podoby.
Přesto se proti omítce staví i kovaní historici. Nahození 59 metrů vysoké věže považuje za ´totální pitomost´ třeba i bývalý šéf Východočeského muzea a historik František Šebek.
"Věž je majetkem města, které bude i platit opravu, a tak by poslední slovo mělo být na nás," dodal ale náměstek Tauber.
Památkáři připouštějí i opravu dnešního stavu. Říkají však, že bude komplikovanější a také dražší.