Je to přesně rok, kdy do Pardubic začali přijíždět první uprchlíci z Ukrajiny. Lidé, kteří utíkali před ruskými bombami, plnili náměstí před registračním centrem. Organizace i dobrovolníci se jim snažili všemožně pomoci s novým začátkem v cizí zemi.
Dnes už je vše klidnější. Lidé se zabydleli, pomoc má řád. To se týká i jejich ubytování v Pardubicích. Město jim připravilo byty v Husově ulici. „Momentálně v nich žije zhruba 200 lidí,“ řekl náměstek primátora Jakub Rychtecký.
Uprchlíci nejdřív bydleli od loňského května do listopadu na Stavařově v jedné z budov univerzity. Jiné vhodné prostory město nemělo, pronajalo si je proto od vysoké školy. Když město své byty opravilo, běženci se přestěhovali do Husovy ulice. Je tam 51 menších bytů.
„Přál bych si, aby válka skončila. Všichni si uvědomujeme, že kdybychom se ocitli v takové situaci, byli bychom rádi, kdyby nám někdo pomohl. Pomoc státu, města, regionů je na místě,“ řekl Rychtecký s tím, že v domě bude také volnočasové centrum.
V ubytovně má kancelář Mariana Kurylo, magistrát ji zaměstnal jako koordinátorku pomoci uprchlíků. Mladá žena do Česka přišla už dříve se svým manželem, který je římskokatolickým knězem. První měsíce války byly pro oba hektické, pomáhali, jak mohli.
Situace už je po roce od vypuknutí válečného konfliktu klidnější. „Začátek války byl velký šok. Dvě tři rodiny se už vrátily domů nastálo, píšeme si. Někdo o návratu domů uvažuje. Ale i noví přicházejí. Učí se česky, nacházejí práci. Mám teď velkou rodinu, myslím na ně neustále. Když mají problémy, které s nimi mohu vyřešit, udělá mi to radost,“ řekla Kurylo.
Pro děti chybí ve školách asi 200 míst
Ovšem integrace neběží ve všech ohledech tak lehce, jak by měla. Jeden z největších problémů je v mateřských a základních školách.
V Pardubicích momentálně totiž chybí 200 míst pro ukrajinské děti. Město proto podpořilo adaptační skupiny, poskytlo jim bezúročnou půjčku, než dostanou státní dotace, a zaplatilo nájemné a platbu za energie v pronajatých prostorách. „V průmyslových městech Ukrajinci častěji nacházejí práci, ale další infrastruktura nepostačuje, a to včetně škol,“ řekl Jakub Rychtecký.
Zápisy pro ukrajinské děti budou asi zkraje června, kdy už budou uzavřena správní řízení pro pardubické děti. Je jasné, že místo ve školách pro všechny ukrajinské děti nebude. Některé už od loňska nechodí do klasické školy, ale do adaptačních skupin. Vede je spolek Levínek.
„Každý den přicházejí nové děti. Primárně máme školní děti, ale otevřeli jsme i dvě skupiny pro předškoláčky, máme skoro 90 dětí,“ řekla ředitelka spolku Klára Svobodová s tím, že děti se ve skupinách učí všechny předměty, které se vyučují na základních školách, matematiku, fyziku, chemii nebo češtinu a angličtinu.
Učitelkou ve skupině je mimo jiné Tamara, která je v Česku rok a půl, předtím učila na Ukrajině. „Jsem moc ráda, že můžu učit, mám praxi skoro 30 let,“ řekla Tamara. Ve skupině má děti různého věku jako v malotřídkách, musí jim učební program přizpůsobovat. Podle ní chodí děti do skupin rády.
Od loňska je Tamařinou žačkou šestnáctiletá Sofia, pochází z východní Ukrajiny a zažila válku. Až si zlepší češtinu, ráda by šla na gymnázium, doma studovala lyceum. „První měsíc války jsme byli na Ukrajině a pak jsme jeli s mámou a malým bráchou sem. Máma tady má práci v automobilovém závodě. Doma byla zubní laborantka,“ dodala Sofia.
