Dnes montovali nové dubové vodní kolo u v Muzeu v přírodě na Veselém kopci na Chrudimsku.
„Nejdřív jsme dali první ramena, tedy trámky uvnitř a pak obvod, který tvoří skruže složené ze čtyř dílů. Ten poslední díl je vždycky hádankou, jestli si dobře sedne,“ říká Mikyška starší.
Poté sekerníci do vodního kola přimontují takzvané svorce, tedy prkna zakončená kolíky, kterými k sobě obě části vodního kola připojí.
Vodní kolo na Veselém kopci má v průměru 2,30 metru a pro sekerníky není nic těžkého takové kolo vyrobit.
„Takové kolečko je legrace, horší je, když dáváme dohromady pětimetrové kolo, kdy jedno jeho rameno váží až 60 kilogramů. Mnohdy k tomu chodíme ještě v gumovkách, protože je kolem kola bahno, to je pak obtížné,“ říká Mikyška starší.
Vodní kolo je součástí budovy olejny, která byla do skanzenu přenesena z Damašku u Pusté Rybné a sloužila zejména pro lisování lněného oleje.
Sekerníci svoji práci už dokončují. „Minulý týden jsme osadili novou hřídel, vrátili zpátky vantroky, které přivádějí vodu na kolo a také paleční kolo včetně dalších převodů uvnitř olejny,“ vypočítal Petr Mikyška.
Právě hřídel jim dala nejvíc zabrat, ač je to na první pohled jen opracovaný kus dřeva. Hřídel totiž ukončují železné skruže, některé z nich jsou dokonce původní. Ty museli sekerníci nahřát, ještě teplé je nasadit a ihned zchladit.
„Teplem skruž nabude, ochlazením se stáhne a dobře přimkne k hřídeli,“ vysvětlil Mikyška starší.
Hřídel bude mít také ze všech částí nejdelší životnost, vydrží až dvě generace. Lopatky, které tvoří coulová prkénka, jsou ze slabého dřeva, takže uhnívají rychleji.
„Pro vodní kolo je nejlepší, když je pořád mokré. Nejhorší pak je, když na něj svítí slunce. Pak naprší, kolo se namočí. Tyto cykly dřevo degradují. A také mráz ho ničí. Odtrhne povrchovou vrstvu, za zimu to může udělat i jeden milimetr,“ řekl starší z řemeslníků.
Dubové kolo se chemicky ošetřovat nemusí
Vodní kolo, hřídel a všechny další dřevěné náležitosti jsou z dubu. Ten podle sekerníků nejlépe odolává výkyvům počasí.
Dřevo už se nijak chemicky ošetřovat nebude. Je to zbytečné. Po prvním dešti dostane vodní kolo patinu, z dubu se totiž vyplavují třísloviny, které potom zbarví i vodu.
Ač by se mohlo zdát, že té je po vytrvalých deštích v náhonu dostatek, není tomu tak.
„Náhonový systém je původní a propouští vodu. Prošel řadou oprav, ale střídání sucha a vody dělá velikou neplechu. Limituje nás však i přítok, který vede z rybníku Dlouhý, který musí zásobovat primárně chráněný potok. Takže když je vody víc, je možné ji pustit sem,“ vysvětluje ředitelka Muzea v přírodě Magda Křivanová.
Oprava protékajícího náhonu bude následovat na podzim po skončení hlavní návštěvnické sezony. „Na místě bude operovat těžká technika, v létě jen vypíšeme výběrové řízení na zhotovitele,“ řekla Křivanová.
Do budoucna by se mělo na Veselém kopci roztočit nejen vodní kolo olejny, ale také nedalekého mlýna, jak byli návštěvníci zvyklí v dobách minulých.
„Máme zpracovanou studii Alternativního pohonu vodních kol. Existuje několik variant a ve čtvrtek na vědecké radě bychom měli řešit, do které bychom se pustili tak, abychom v horizontu pěti let mohli mít vše zprovozněné včetně vnitřních mechanismů,“ řekla Křivanová.
