Moderuje televizní zprávy a má další plány. Miss Earth 2013 Monika Leová se má mimo jiné brzy stát tváří ochrany nosorožců.
„Vietnamci, ale i další Asiaté jsou přesvědčeni, že jejich rohovina léčí. Ale je to nesmysl a hynou kvůli tomu vzácná zvířata. Budu se je proto snažit přesvědčovat, aby si nic takového nekupovali,“ říká Leová.
Moderujete Odpolední zprávy TV Prima. Dostáváte i další nabídky?
Chodí mi různé nabídky z oblasti modelingu, ale nabídky na samostatné moderování zatím spíše odmítám. Abych moderovala třeba celý večer, to je pro mne příliš velké sousto. Nejsem ještě ostřílený moderátor. Možná s někým dalším bych to zvládla.
Nedávno jste byla tváří Fashion Rainbow Fest v Chocni. Čím vás získali?
Byla jsem už před dvěma lety na prvním ročníku ve Vysokém Mýtě, to bylo ještě před soutěží Česká Miss. Také jsem tam předváděla modely jako letos. Ráda jsem přijela znovu, pořadatelé jsou hlavně kamarádi. Proto je účast na Fashion Rainbow Fest pro mne spíše samozřejmostí. A navíc tady bydlím ve čtyři kilometry vzdáleném Dvořisku.
Každý všední den jste v televizi. Vracíte se do Chocně?
Dá se říci, že už jsem skoro Pražačka. Ale na každý víkend se vracím. Kvůli babičce a dědovi, protože ti už se trochu bojí, že je tady necháme. Já je však ujišťuji: Ne ne, babi, tady je to pro mě přece jen pořád doma. Takže i když jedu domů třeba v sobotu večer půlnočním vlakem, jsem alespoň na neděli u nich. Aspoň na jeden den. Tady člověk vypne. Babička napeče buchty, je teplé jídlo. Není to prostě Praha. Babičku a dědu moc ráda vidím, nabijí mne vždy takovou zvláštní energií, která mi pak vydrží v Praze i celý týden. Prahu mám přitom moc ráda, ale vím také, kam a proč se vracím sem - vracím se domů.
Je pro vás žít v Praze místo v Chocni velký rozdíl?
V Praze jsem se narodila, ale hned po mém narození jsme odjeli do Chocně. Teď v Praze už čtyři roky studuji. Praha je hektická, hodně to vnímám, protože jsem nikdy nežila ve větším městě. Tady jsem přeci jen vždy přišla domů, bylo navařeno a ráno přichystaná svačina. Teď to vše musí člověk zvládat sám. Je to velká škola samostatnosti.
Co vás vedle práce a studia baví?
Vedu ještě stále taneční kroužek ve Vysokém Mýtě. To je i další důvod, proč se vracím. Jinak v létě dělám windsurfing, ke kterému mě přivedl můj přítel, jenž jej aktivně provozuje. V Praze chodím hodně běhat, máme tam takovou pěknou trasu. A chodím do posilovny zpevňovat určité problémové partie.
Jaké máte plány do budoucna?
Teď je to opravdu u mne na docela vysoké úrovni. Já fakt nevím, kam budu skákat dál. Bojím se, abych nebyla zklamaná, že teď už to půjde jen dolů. Ale samozřejmě chci nejprve dostudovat vysokou školu. Dělám si bakalářské zkoušky, přijali mě na studium na inženýra. Mám také rozjednané další projekty. Budu například zachraňovat nosorožce.
Ty, co mají ve Dvoře Králové nad Labem?
Ano. A to proto, že Vietnamci, ale i další Asiaté jsou přesvědčeni, že rohovina léčí. A já se jim budu snažit vysvětlit, že prostě neléčí. Pro Číňany představuje nosorožec svaté mýtické zvíře, které může vyléčit vše. Věří, že dokáže zachránit člověka i před smrtí. Oni si prostě myslí, že když stojí kilo rohoviny milion korun, tak to musí být léčivé. Ale je to nesmysl, nemá to žádné léčivé účinky a hynou kvůli tomu vzácná zvířata. Budu se je proto snažit přesvědčovat, aby si nic takového nekupovali.
V České republice?
Plánujeme i nějaké konference v zahraničí. V tomto projektu bych se ráda našla, protože bych spojila svůj vietnamský původ s českou tematikou. Zvažuji stát se i tváří kampaně dárců kostní dřeně. Ráda bych ale také u moderování vydržela co nejdéle, jinak bych asi rozjela nějaké své vlastní podnikání.
Zmínila jste svůj vietnamský původ. Setkáváte se s nějakými projevy netolerance k Asiatům?
Třeba v České Miss měli někteří lidé narážky, že tam nemám co dělat, že nejsem Češka. Ale já jsem je nechápala. Cítím se jako Češka, narodila jsem se tady. Když má někdo tatínka Rusa nebo Řeka, nikdo to nepozná. Na mně je to prostě hodně vidět a bylo mi někdy líto, že mně někteří lidé účast v České Miss nepřejí, že jsou na mne zlí. Jsem ráda, že jsem úspěchem možná trochu smýšlení Čechů posunula. Na světové soutěži Miss Earth mě spíše reakce na můj původ pobavily. Hele, ty nevypadáš jako ta blondýna, která to loni vyhrála, slyšela jsem soupeřky. Bylo jim i sympatické, že Česko vysílá na soutěž poloviční Asiatku. Tak to mě spíše těšilo.
