Opavský tatér Martin Bek provozuje své tetovací studio v centru Opavy od svých...

Opavský tatér Martin Bek provozuje své tetovací studio v centru Opavy od svých jednadvaceti let. | foto: Jan Smekal, MF DNES

Co zdobí právníky či lékaře? Lidé by se divili, říká vyhledávaný tatér

  • 45
Na kontě už má přes třicet ocenění z tatérských soutěží po celém světě. Není proto divu, že Martin Bek z Opavy patří k vyhledávaným tatérům. Zákazníci u něj musí čekat i rok.

K tetování se Martin Bek dostal ve svých šestnácti letech. „Chtěl jsem vypadat jinak, projevovat se, vymykat se a nebýt součástí nějakého stáda,“ uvedl Bek, kterému všichni odmalička říkají Bekus. Nejprve tetování jen navrhoval, ale protože se jeho návrhy líbily tatérovi, se kterým kdysi spolupracoval, nakonec se rozhodl, že začne tetovat sám. 

Dnes jezdí za opavským tatérem lidé z celé republiky. Navíc spoustu zákazníků má i v zahraničí. „Od roku 2004 totiž jezdím na mezinárodní soutěže. K dnešnímu dni mám jednatřicet ocenění. Díky tomu si pak člověka oblíbí klientela tam, kde uspěl,“ popsal Bek.

Dnes má ve světě své oblíbené lokality, které pravidelně objíždí. „Chvilku tam vždycky pobydu, žiju tam a pak se zase vracím zpátky. Nejdále jsem byl v Austrálii a na Novém Zélandu.“ 

Tetovací komunita je podle jeho slov silná a celkem stabilní. Tatéři si všude navzájem pomáhají, takže když vycestuje kupříkladu na Nový Zéland, ví, že tam najde studio, ve kterém může tetovat. „Ve světě je to stejné jako u nás,“ doplnil. 

Kotvy, růže, kompasy: Ty jdou s každou dobou

Martin Bek je už tak známým a vyhledávaným tatérem, že zájemci, kteří chtějí tetování přímo od něj, si musí zhruba rok počkat. „To, jak velká je poptávka po tatérovi, závisí především na tom, co všechno dokáže nabídnout. Sám můžu říct, že jsem grafik, fotograf a malíř v jedné osobě. Tatérství je jen řemeslná činnost, při které se člověk může více či méně kreativně projevovat na těle toho, koho tetuje,“ přiblížil Bek. „Čím více je člověk kreativní, tím více má zájemců. Když bude dělat jen černobílé obrázky, bude o něj menší zájem, než když bude dělat i barevné věci.“ 

Kdo chce tetování přímo od Martina Beka, musí si přibližně rok počkat. Opavský tatér totiž jezdí poměrně často tetovat také do zahraničí.

A vzhledem k tomu, že tetování je ozdobou těla podobně jako oblečení nebo módní doplňky, i v něm existují módní trendy. „Odborně se to nazývá trendy tattoos. V praxi to vypadá tak, že nějaká celebrita s něčím přijde a inspiruje tím spoustu lidí kolem. Když si třeba Rihanna nechá vytetovat hvězdičky na krku, tak hodně holek to potom chce taky,“ poznamenal tatér s tím, že v kurzu to pak může být půl roku i rok. 

Vedle těchto aktuálních trendů pak existují také tradiční motivy, které se nemění. Říká se jim old school. „Patří sem námořnické věci, jako jsou kotvy, růže, kompasy. Veškeré věci, které už člověk stokrát viděl. Ty budou věčné a nebudou nikdy podléhat módě,“ řekl Bek. „U námořníků to sloužilo k tomu, že třeba přepluli Atlantik, tak si na sebe mohli nechat vytetovat symbol mořské panny. Toto se promítlo i do dnešního tetování.“ 

Tetování kvůli profesi schovávají na stehnech, či hrudnících

V posledních dvou letech začali za Martinem Bekem hodně chodit lidé s tím, že chtějí vytetovat něco, co bude poukazovat na etapu života, kterou právě prožili. „Takto jsem měl kupříkladu člověka, který se rozvedl a začíná žít nový život. V takovém případě je tetovačka nejen jeho ozdobou, ale zároveň silným symbolem znázorňujícím to, co prožil. Nemůže se tak za ni stydět nebo si vyčítat, že si ji nechal udělat,“ vylíčil. 

V dnešní době už chodí po ulicích mnohem více potetovaných lidí než v minulosti. Okolí na ně reaguje různě. Někteří je berou jako každého druhého, ale najdou se lidé, kteří v nich stále vidí kriminální živly. „To bylo ale před čtyřiceti lety. Pokud se na nás někdo stále takto dívá, tak nejspíš zamrzl v té době a rozhodně to není inteligentní člověk. Považuju jej za hlupáka, se kterým nechci mít nic společného,“ zdůraznil. 

A i když je dnes společnost k potetovaným lidem tolerantnější, existují povolání, při kterých nesmí být potetované části těla vidět. „Tohle mi přijde hodně zvláštní. Navíc se s takovými lidmi setkávám a tetuju je. O to více se nechají tetovat jinde, kde to není vidět. Spousta lidí by se divila, co mají právníci nebo lékaři vytetované na stehnech, zádech či hrudnících. Trochu sice trpí tím, že by to chtěli třeba jinde a jinak, nicméně si to udělají po svém. Znám i lidi, kteří nosí umělé kůže a pod ní jsou potetovaní. Nemůžu však říct, o které profese se jedná,“ uzavřel.