„Ročně uspořádáme přes dvacet vodáckých akcí u nás i v zahraničí, což odpovídá přibližně šedesáti dnům na vodě. Za tuto dobu ujedeme přes 840 kilometrů, takže urazíme vzdálenost, jako bychom se vydali ze severu Moravy až k moři do chorvatské Rijeky,“ přiblížil vodák, který dělá instruktora vodní turistiky a raftingu ve Sportovním-klubu.cz.
Nejvíce si oblíbil bosenskou řeku Ugar představující nádhernou, dravou a těžkou řeku s velmi obtížnou možností úniku. Jezdí ji sjíždět jen s vyježděnými vodáky.
„Bohužel člověk musí mít štěstí, aby měla vodu. Proto při jarních průzkumech řek Balkánu vždycky plánujeme právě i tuto řeku. Až na místě zhodnotíme stav vody a bezpečnost pro splutí,“ popsal Goldmann, který se příští rok chystá splnit si svůj velký sen.
Společně s dalšími patnácti vodáky z celé republiky se vydá do severní Arizony do Spojených států, aby sjel tamní řeku Colorado v Grand Canyonu.
„O této jedinečné řece jsem viděl hodně dokumentů a přečetl spoustu knih. Třítýdenní putování po této světové krásce se mi podaří v doprovodu vodáckého guru a expedičního vodáka Roberta Kazíka příští rok v březnu,“ přiblížil.
„Této výpravě předcházel poměrně náročný proces příprav až po konečné slosování v USA, kdy byla na daný termín vylosována právě naše skupina. Je obdivuhodné, jak si Američané striktními nařízeními chrání svou přírodu.“
Ostravice představuje řeku alpského typu s peřejkami
To ovšem neznamená, že by na severní Moravě nebyly vhodné podmínky pro sjíždění jednotlivých řek.
„U nás je nejdostupnější, pěknou, vhodnou pro začátečníky a rodiny s dětmi, řeka Moravice. Tu sjíždíme několikrát do roka u příležitosti upouštění přehrady Kružberk nebo vyrovnávačky v Podhradí,“ řekl Goldmann.
„Perfektní jsou i řeky Ostravice, když má vodu, řeka alpského typu s peřejkami nebo letecká řeka Bystřička, kterou pro oblíbenost stupňů a jezů sjíždíme na raftech, kde si opravdu pěkně zaskáčeme,“ dodal s tím, že pěkné a odpočinkové jsou i řeky Opava a Morava, na kterých pořádají akce pro školy či firemní kolektivy.
Za pěknou vodou vyjíždí společně se svými kolegy ze Sportovního-klubu.cz na začátku jara na Slovensko do Tater na oblíbenou, dravou řeku pro zkušené Belu, kterou vždycky sjíždějí z Podbánského.
„A dále pokračujeme alpskými řekami, které jsou pro nás nejdostupnější. Jsou to Salza, Enns, Isel, Lieser a jiné. V poslední době se veliké oblibě těší balkánské řeky, zejména zachovalou přírodou v horních tocích a levným krajem.“
A jaký je o vodu mezi lidmi zájem? Petru Goldmannovi se velice líbí pojem solární jezdci, jímž se označují ti, kteří jezdí na vodu pouze za nejpříznivějších možných okolností.
„To znamená, když hřeje sluníčko, voda v řece je teplá pro případ nechtěné koupele a k dispozici jsou i dobře vybavené kempy.“
Oproti nim existují i vodáci, kteří jedou za každého počasí a vodu si pokaždé užívají. „Prší-li, pak je to jedině dobře, protože vody bude v řece více a navíc není na vodě tolik lidí a bude větší klid.“
Poslední dobou je zájem o vodácké akce velký. Zejména pak zahraniční o prodloužených víkendech včetně těch na celý týden. „Nejvíce tuto zábavu vyhledávají lidé od patnácti, respektive osmnácti do padesáti let, velmi často se svými dětmi či vnoučaty.
Těch, kteří jezdí pravidelně a nenechají si žádnou z akcí ujít, je jen vybraná sorta lidí. „Nebojí se chladu a trochy nepohodlí na podzimních, ale výborných akcích u příležitosti upouštění rybníků před zimním období na Vavřineckém potoku nebo Hamerském potoku,“ popsal Goldmann.
„Mezi další takové akce patří splutí pražských stok Rio Botič či Rokytka. Těmito pražskými stokami je již sezona pro mnohé definitivně uzavřena, protože po takovémto splutí krás naší matičky Prahy dochází k celkové a pečlivé očistě neoprénů a veškerého vybavení.“
V Bosně nechtěně přenocoval na minovém poli
Petr Goldmann zažil díky této zálibě spoustu nezapomenutelných zážitků. Ty nejsilnější se pojí s jeho oblíbeným Balkánem.
„I když jsou všechny země poměrně bezpečné, pozůstatky války zde budou ještě hodně dlouho,“ podotkl. Narazil tak na příhodu, kterou s kamarády zažil, když loni na jaře prozkoumávali terén, aby věděli, do kterých míst se mají následně i se skupinou dalších vodáků vydat.
„Mezi náročnými přejezdy jsme potřebovali někde přespat. Našli jsme si krásné pole odlehlé od silnice. Všude bylo ticho a klid. Až ráno jsme si všimli všudypřítomných cedulí Minové pole,“ vylíčil Goldmann úsměvnou historku z Bosny a Hercegoviny.
„Na tato místa již nikoho nebereme. Mít dobře zmapovaný terén nejen na vodě je základem bezpečí.“
Nepříjemné záležitosti se jemu i jeho kamarádům naštěstí vyhýbají, protože pokaždé dbá na bezpečnost nejen svých vodáků.
„Bohužel čas od času se nepříjemné věci přihodí, a to především tehdy, když včas nerozpoznáme první indicie případného průšvihu nebo se nakumulují. Proto se snažíme naše instruktory i lidi kolem klubu vychovávat v duchu předvídavosti a rychlé reakce,“ zdůraznil.
„Většinou řešíme průšvihy cizích vodáků mimo naší skupinu. Většinou bývají pod vlivem alkoholu, mnohdy bez záchranných vest a podchlazení, přeceňují své zkušenosti a fyzické možnosti na složitějších tocích či bezostyšně sjíždějí nebezpečné úseky nebo jezy bez zajištění. Právě u těchto lidí využíváme naučených záchranných technik.“
